Zato má ale každá taková předražená pletýnka zpravidla něco nesmírně užitečného navíc. Třeba stojánek na lyže – protože houska bez stojánku je přece úplně naprd. To je jako město bez lanovky.

Že tedy magistrátní zasedačka přišla na 32 melounů, tedy na tři rodinné domky anebo deset slušných bytů – už nikoho nepřekvapí. To snad ani nemá cenu komentovat. Ale zajímalo mne, jaké „stojánky na lyže“ jsme za tu pálku od“ otců města“ dostali. Ale ať koukám, jak koukám, jediným přínosem je asi jen spokojený Viamont.

Nedávno zasedalo nové zastupitelstvo. V půl roku nové zasedačce. Hezky a správně ve své i naší pracovní době. Každý pěkně u svého pásu na budování demošky!! „Navštívit“ toto zasedání po pracovní době na webu pochopitelně lze!! V Děčíně, v Semilech dokonce i v Horní Onanové – jenom v Ústí nikoli, protože to, co zvládne začínající „ajťák“ levou zadní s troškou GB-prostoru na disku a s kamerkou za 14 tisíc, nedokáže technika ústecké radnice ani půl roku po spuštění a při 32 milionech z Bruselu.

Zajímalo mne, k čemu tedy rekonstrukce zasedačky v Ústí pomohla nám, občanům. Aha! Už to mám!! Radní uvelebení v novém nábytku nám už nenachladnou, díky vzduchotechnice se jim dýchá svobodněji a mohou (po absolvovaných kuloárových dohodách) hlasovat pomocí elektronických hraček. Jako v senátu.

O čem a jak, to se Ústečák nedozví!! Protože, jak si pochvaloval pan náměstek Řeřicha, město namísto do průhlednosti investovalo raději do zatemnění sálu. To se nám ten magistrát pomalu a jistě mění v magorát. A řekl bych - docela nestydatý …

Jaroslav Achab Haidler, ředitel Činoherního studia