Například v ústeckém parčíku „U svatého Rusa“ je jich dobrých čtyřicet. Šulclavky jsou, vážení, docela obyčejné lavičky. Po moravsku „lavky“.

Šulclavka je tedy lavka, lavička, ale v ceně jaksi podle Šulce a jeho zbojníků. Jste moudří a zkušení čtenáři (jak sleduji z diskuzí pod audio-fejetony), a tak víte, že všichni žurnalisté jsou jen hyeny a lovci senzací. Souhlasím!

Jenomže jelikož moudré a milující Město zatím nestihlo otevřeně a věcně sdělit, kolik jedna taková šulclavka stála opravdu, nezbývá, žel, spolehnout jen na ty hyeny, (které, kdyby lhaly, už mají na krku trestní oznámení – a to zatím pořád nepřichází…) Podle „hyen“ to ovšem vypadá, že ve zmíněném parčíku mohlo stát namísto čtyřiceti laviček dokonce čtyřicet obýváků. (I když jen z Ikey..!). Město to však odmítlo.

Také tisková mluvčí magistrátu se nechala slyšet, že v rámci ústeckých Nej nám po parcích rostou stromy, jejichž odborné skácení vyjde na 50 tisíc (tedy na cenu další slušné sedačky), že však nábytek do parku pořizovat nechtěli, protože to má být parčík aktivní. Ne park, kde se budou lidi jen nečinně povalovat a vymýšlet ptákoviny.

Ale předražené tam není ani jediné prkýnko, ani jediná chvojka. Vše přesně podle ceníků známé hudební skupiny Šulc-Benda, která – jak všeobecně známo - pořizuje všecko (a zejména zdravotní techniku) s nepochopitelnou 80% přirážkou.

A proč by nesměl měšťan to, co dělá hejtman? A tak se objednaly šulclavky. Že je to hyenismus na druhou? Ovšem. Proto i dvojnásobné ceny!! Takže dolů na zem. Šedesát tisíc děleno dvěma…. Taková lavička za třicet tisíc…. No nekupte to!

A kolik teprve stojí mlčení a kolik mlžení? Ptejme se na ta čísla. Je to hotový thriller…

Jaroslav Achab Haidler, ředitel Činoherního studia