Například Petr nyní trénuje handicapované, mezi kterými jsou i nevidomí. Jeho tým má v Česku jen jednoho soupeře a to v Českých Budějovicích.


Když mne provázeli loděnicí, vypadalo to, že měli v rukách každou loď, každé veslo. Pavel trénuje mládež a nic jí neodpustí. Kluci i holky jej respektují a bez odmlouvání si přidávají další běžecké kolečko. Zrovna na Labi klouže mladík na skifu a hned si vyslechne hlasité připomínky jednoho z nich. „To je opalovačka, nespíš?“ Kluk se rázem rozjede jak rychlík.

Druhý dlouze promýšlel akci, která v Čechách nemá obdoby.

Po letech příprav, konzultací a hašteření založil ve Vaňově družstvo handicapovaných veslařů bez věkového omezení. V roce 2005 se uskutečnila v rámci MČR ukázková jízda a všichni žasli nad odvahou a nadšením jeho svěřenců.

Znají je v Třeboni, v Litoměřicích, v Děčíně, ve Štětí. V roce 2008 dokonce vyrazili po vodě do Drážďan a to byl panečku nářez. Dvě pětičlenné posádky zvládly celou trasu bez problémů. Když vystupovali z lodí s bílou pomůckou, zastavovali se nahodilí chodci a tleskali jim.

Momentálně je v týmu 10 závodníků (4 nevidomí). Jako poslední odchází z tréninku ti nejstarší. Třiasedmdesátiletý Václav Fabián dojíždí do Vaňova z Děčína. Bílou hůl opře o židli a klidným hlasem vypráví svůj sportovní příběh.

„Dělal jsem dříve silový trojboj. To mi bylo pětašedesát.“ Kamarád hned dodává. „V roce 2005 byl Venda mistrem světa v Českých Budějovicích v kategorii nevidomých nad 60 let. Říkají nám slepejši a toto heslo máme i na své lodi,“ ukazuje směrem, kde by mělo být speciální plavidlo. Jejich trenér a kamarád je stále poblíž cvičného bazénu.

Upravuje tempo, vysvětluje techniku. Muži se spořádaně střídají na trenažéru a poctivě plní pokyny svého instruktora.

Vodní sporty obecně vyžadují tvrdého chlapa, jsou to stovky kilometrů na vodě, hodiny v posilovně. Tato malá skupinka kolem Petra Janáka má v republice spoustu obdivovatelů.

Zpracoval Miroslav Vlach