Jedni ho měli za fantastu a blázna. Druzí zase za ústeckého Dänikena. Ať už to s Ivo Wiesnerem bylo jakkoliv, všechny jeho knihy z pultů knihkupectví rychle zmizely.

„Víte, chodily mi stohy dopisů, pošťák je ani nestíhal nosit,“ řekl jednou na toto téma sám Wiesner. „A já jsem toho názoru, že člověk má na každý odpovědět. I když není schopen něco vysvětlit. Ty lidi si to zasluhují.“

Svou první knihu začal připravovat v době, kdy Ludvík Souček začal vydávat své první práce. „Tenkrát se na něj sesypala hrozná kritika. I na Dänikena. A mě dost rozčilovaly některé neodborné komentáře k jejich pracím. Takže jsem se začal tou problematikou zabývat po vědecké stránce,“ popisoval to.

Původním povoláním byl ale chemik a ve výzkumu pracoval pětačtyřicet let. „Mezi významné osobnosti Spolku se zařadil jako vedoucí výzkumný pracovník v oboru umělých pryskyřic,“ lze se o něm dočíst v podnikových análech Spolchemie.

„Spolu se svými spolupracovníky měl na kontě stovky vynálezů, patentů a zlepšovacích návrhů. Byl spoluzakladatelem a spoluautorem technologií a novodobého výrobkového portfolia epoxidových pryskyřic,“ končí zápis.

Sbírání podkladů Wiesnerovi trvalo zhruba pět let. „Nebylo to zrovna jednoduché. Jenže najednou jsem si uvědomil, že u mě v šuplíku leží tak nějak ladem, a že je to škoda. A teprve v tu chvíli jsem si řekl, že bych z toho mohl udělat knihu. Pojmenoval jsem ji Světlo z dávných věků,“ líčil to dál Wiesner.

Ivo Wiesner
20. červenec 1933 narozen v Opavě
Absolvent písecké reálky a brněnské techniky
Od roku 1958 pracoval v ústecké Spolchemii, později tu vedl výzkum v oblasti epoxidových pryskyřic a plastických hmot
Autor více než 330 patentů a asi 50 publikovaných odborných a vědeckých prací
Psal nejvíce v důchodovém věku
17. září 2008 náhle zemřel v Ústí n. L.

Někdy na přelomu osmdesátých a devadesátých let knížečku poslal do nakladatelství Melantrich. Vrátili mu ji s tím, že by její vydání skončilo se ztrátou. Rukopis tedy znovu skončil v šuplíku. Shodou okolností se půl roku na to seznámil s Pavlem Meszárošem, ústeckým vydavatelem, který měl odvahu ji pustit pod svou firmou do světa. Rozhodně neprohloupil.

„Jmenovala se Světlo z dávných věků. To bylo někdy v roce 1993,“ líčil to nakladatel Meszároš. „Náklad dvou tisíc kusů jsme prodali okamžitě. Dnes má svůj fanklub na internetu, máme několik reedic a dotisků jeho knih a pořád jsou velmi žádané,“ popisoval to.

Následovaly další knihy. Předpeklí ráje, Gambit mahátmů, Národ v lénu bohů. Nejsháněnější je dodnes jeho překlad Vimaanika Shaastra, staroindického manuálu létání. Tedy, supermoderního létání.

Ten přeložil se svou manželkou Ludmilou z dostupného anglického překladu. Pro mnoho lidí je Wiesner někým, kdo se nebál poukázat na to, že dějiny jsou do určité míry manipulované a váží si ho za to. Zemřel v roce 2008.