Také náš ústecký Krov je stejně bezpečnou marcipánovou nadějí. Třeba pro financování divadel… Je veřejným tajemstvím, že už téměř deset tisíc lidí podepsalo poplašnou petici Neberte nám divadlo.

Dokonce i pan Gustav. Přesto, že v zastupitelstvu hlasoval spolu s většinou pro jednostranný diktát Města o převedení Velkého divadla do náruče kraje.

Chvíli jsem si nad tím lámal hlavu. Jakou tohle může mít logiku? – Ale pak mi svitlo. Radní to myslí dobře. Divadlo zachovají, jen mu chtěli dopomoci k lepšímu financování.

Pravda – v jejich lidské i politické nezkušenosti jim poněkud uniklo, že na vzájemnou dohodu musí být dva. Proto z ní také sešlo, Kraj si totiž nenechá vnutit pitomosti tak snadno jako občané města Ústí, ale divadla rozhodně nepadnou. Město je podrží.

A přesně tohle věděl pan Gustav tehdy, když hlasoval, tak jak hlasoval. Jinak by určitě nehlasoval, anebo nepodepisoval. (Tu petici!)

Takže oba jeho hlasy, podpisy, či co to vlastně je – názory (?), jsou té desetině našeho města spolehlivou zárukou, že při schvalování rozpočtu na rok 2011 ruku proti kultuře nezvedne. A jistě nejen on.

Vida, kdyby se radní s lidmi občas skutečně poradili, mohli mít kabátek z ostudy o něco kratší. Takhle aby jeden v tom temno-černém lese ostud a petic pracně hledal záchranný krov naděje.

Jaroslav Achab Haidler, ředitel Činoherního studia