Co je u vás v divadle nového?
Nového není nic. Od doby, kdy ve vašich novinách vyšla zpráva, že Rada Ústeckého kraje nejednala o záměru města převést divadlo na kraj, se nic nového nestalo.

Může se stát, že z vás zbude jen kočovný ansámbl?
Zachytil jsem tendence, že by se měly soubory rozpustit. Ale já tomu nevěřím. Operní soubor zde byl i za války až do roku 1944. Nevěřím tomu, že by se sociální demokraté, kteří mají po dvaasedmdesáti letech v Ústí svého primátora, zapsali do dějin města rozpuštěním uměleckého souboru.

Bylo by podle vás logické, aby Severočeské divadlo opery a baletu přešlo pod Ústecký kraj, jak si to přeje vedení města Ústí nad Labem?
Kdyby se tento záměr podařilo dotáhnout do konce, tak bych na tom nic špatného neshledával. Svou logiku to má, jsme divadlo, které pokrývá celý ústecký region. Když naši umělci dostali Ceny Thálie, tak mne paní hejtmanka pozvala a vyjádřila poděkování, že dobře kraj reprezentujeme. Z toho usuzuji, že kraj vnímá Severočeské divadlo opery a baletu jako instituci, která přesahuje svým významem město Ústí.

Takže kraj se svým způsobem vámi chlubil.
Byl bych rád, kdyby to tak bylo.

Strana SZSP, za kterou jste v komunálních volbách na podzim v Ústí kandidoval, návrh převést divadlo na kraj podpořila. Vy byste hlasoval jak?
Kdyby tady byly garance i do budoucnosti, že kraj si vezme naše divadlo pod svá křídla, tak v tom nevidím nic špatného. Například divadlo v Jihlavě zřizuje kraj Vysočina.

Tomáš Šimerda - karikatura.

Vaši kolegové ze SZSP se vás ptali na názor?
Musím upřímně říci, že to se mnou nikdo nekonzultoval. Spíše to byla politická dohoda v rámci koalice. Ovšem možná vycházeli z mých prohlášení v médiích, že bych v zásadě proti tomu nic neměl.

Máte nyní na výplaty?
V tuto chvíli ano. Ale máme starost, co s námi bude do budoucna.

Komplikuje vám dnešní situace plánování?
My plánujeme na sezony a ta na rok 2010/2011 je naplánovaná a běží. Sezona 2011/12 je také už zčásti připravována.

Jaký je vůbec technický stav budovy divadla?
Špatný. Jsou tu detaily, jako potrhaná opona, ale pak tady jsou velké věci. Poslední rekonstrukce proběhla během sametové revoluce. Mnoho firem z té doby už neexistuje. Jako perličku vám mohu říci, že před půl rokem mi přišla žaloba na 450 tisíc korun za rekonstrukci, která se najednou 18 let po dokončení prací vynořila. Nyní to řeší právníci. Všechno se projevilo na kvalitě práce. A mám ještě jeden příměr. Představte si, že jezdíte nyní favoritem z roku 1992. Jak by asi fungoval? Máme havarijní výměry na některá zařízení. V oblasti světelné techniky jsme hodně pozadu. Když například děláme muzikál, musíme si světla draze půjčovat. My můžeme hrát, ale nemůžeme využívat moderních technologií.

Kolik má divadlo zaměstnanců, slyšel jsem o číslu 170, je to tak?
Ano, máme 170 zaměstnanců, z čehož je asi sto umělců a zbytek jsou administrativní zaměstnanci, technici apod. Když jsem přišel do divadla, měli jsme přes 200 zaměstnanců. Musel jsem přejít k reorganizaci práce – například moje asistentka je mi k dispozici jenom dopoledne, protože kromě toho pracuje jako tajemnice baletního souboru a inscipientka. Kumulujeme funkce a pracujeme úsporně.

Kolik je z toho cizinců?
Z umělců to bude asi jedna pětina. Nejvíc to je v orchestru. Je tu hodně Rusů, kteří k nám přišli v roce 1993. Většina jich je z Voroněže. Tamní divadlo mělo problémy a jeho umělci přešli hojně k nám. Například celá skupina prvních houslí jsou jen Rusové a jsou to skvělí hráči. Pan WeiLong Tao je Číňan, ale už několik let má německý pas a jeho rodina žije v Curychu.

Přesto, sto sedmdesát zaměstnanců je pěkná firma.
To je pravda, ale na operu a balet je to minimální počet. Když srovnám divadlo v Pardubicích, kde je jen činohra a mají také přes sto zaměstnanců.

Můžete profese jako krejčí, truhlář, zámečník atd. prodávat? Neboli přivydělat si tím, že budete volně nabízet jejich služby?
My jsme to ještě nedělali. Teoreticky by to šlo, ale musel by tu být někdo, kdo by tu práci sháněl. Nějaké pokusy tu byly, tuším v Liberci a v Budějovicích. Ovšem nešel zkombinovat provoz pro divadlo a pro soukromníky. Máme šest premiér do roka, takže není to tak, že by v dílnách neměli co dělat.

Kolik si u vás herci vydělají?

Mají normální tabulkový plat. Například naše hvězda Vladimír Gončarov si vydělá něco málo víc, než je průměrná mzda v republice. Jinak u nás je průměrný plat kolem devatenácti tisíc. Co je drahé, jsou hostující umělci. Ne, že by ty honoráře byly hvězdné, ale jsou celkem vysoké. Ovšem na tyto honoráře si vyděláváme ze vstupného. Například jako hostující umělec je u nás pan WeiLong Tao, který u nás zpívá role prvního dramatického tenorového oboru. Nyní účinkuje v Čarostřelci a je placen za představení.

Jaké máte tržby ze vstupného?
Jsme schopni si vydělat deset až jedenáct milionů korun. Od města dostáváme kolem padesáti milionů, od Ústeckého kraje 2,4 milionu korun a od ministerstva asi 2 miliony.

Kolik lidí chodí na představení, odrazila se na návštěvnosti ekonomická krize?
Na návštěvě se u nás krize příliš neodrazila. Ale nepříjemně se nás dotkla v zájezdové činnosti. Menší divadla, kam jsme pravidelně zajížděli, si nás už neobjednávají. Například v Mostě jsme nebyli více jak rok. Tento pokles v příjmech neumíme ovlivnit.

Tomáš Šimerda - karikatura.

Kolik stojí takové hostování celého divadla?
Je to podle představení a vzdálenosti. Drahá je hlavně doprava. Ale pohybuje se to kolem sta tisíc korun.

Velký úspěch měla vaše představení v Letním kině. Naposledy jste tam měli Prodanou nevěstu, kterou jste ani kvůli dešti nedohráli. Neplánujete se tam někdy vrátit?
Já bych o to hodně stál, ale my nejsme schopni to technicky zajistit. Musel by se najít nějaký sponzor.

Jaké představení je taková návštěvní „jistota“?
Z oper například Carmen, z baletu Labutí jezero, dále muzikály nebo operety. Velký zájem byl o My Fair Lady. Je to současný trend, každý rok máme v repertoáru jeden nový muzikál.

Jaký tedy chystáte na další rok?

Na podzim 2011 máme naplánovaný atraktivní americký muzikál Funny Girl s Monikou Absolonovou v hlavní roli.

Kde berete zpěváky, hráče, baletky, hlásí se hodně lidí?
Zásada je sledovat, kde se někdo nový objeví. Nyní máme nový objev, pana Josefa Škarku, šikovného basistu. Také mám dobré kontakty v cizině, tak jsem získal například WeiLonga Tao.

Víte, kde skončil pěvec Haitao Wang, který od vás v září záhadně odešel?

Utekl z příčin, které mi dosud nejsou známy. Vrátil se prý domů do Číny. Je mi to dodneška záhadou. Čtrnáctého září odzpíval báječně náš zahajovací koncert a druhý den mi přišla SMS, že se musí vrátit zpátky do Číny a že nám klíč od bytu pošle z Vídně. Jedna verze je, že dostal v Pekingu nabídku na profesuru na tamější vysoké škole. To jednání je podivné, ale pro orientálce typické. Jejich filozofie zakazuje sdělovat nepříjemné zprávy. Oni se pořád usmívají, jsou vstřícní, ale pak je to všechno jinak.

Co vám přinesly Ceny Thálie?
Já myslím, že to posílilo naši prestiž, byť je to dvojsečné. Měli jsme dvě ceny a druhý rok jednu nominaci a lidé už to brali jako samozřejmost.

Přetahoval vám někdo Gončarova, nebo čínského pěvce WeiLonga Tao?
Nevím o tom, že by ho někdo přetahoval. Ale myslím, že by stejně zůstal věrný Ústí. Ale on je i talentovaný choreograf, a proto s ním počítáme i do budoucna, až skončí svoji kariéru tanečníka. Pokud jde o pana Tao, ten zpívá nyní ve více českých divadlech, v Plzni, v Českých Budějovicích. Ale nám vždy dává přednost, víceméně patří do souboru, je tu doma.

Kde se lépe „ředitelovalo“? Tady v divadle, nebo ve funkci ředitele mezinárodního filmového festivalu Zlatá Praha?
Každé má své. Já byl celý život jednou nohou v televizi a druhou v divadle. Jako ředitel festivalu jsem se dostal hodně do kontaktu se špičkovými věcmi ze zahraničí. Na druhou stranu jsem v té době nemohl pracovat v divadle a chybělo mi to. Proto jsem se chtěl vrátit k živému umění, k divadlu. Vnitřní uspokojení je zde větší, ale co se týká materiálního zabezpečení, tak v Praze jsem se měl lépe.

Cítíte nějakého ducha v ústeckém divadle?
Už odmalička mě každá divadelní budova přitahovala. Je to magický okamžik, stát na jevišti. Ústecké divadlo mám velmi rád, je po architektonické stránce ojedinělé, přestože má svůj předobraz v ostravském divadle. Obě totiž navrhl stejný architekt Alexander Graf. Podle mého názoru, když se divadlo stavělo, nemělo město moc peněz, tak sáhli po předloze z Ostravy. Ale oproti Ostravě je zde jiný interiér. Není to nějaké druhé baroko, ale již secese, a v tom je naše divadlo jedinečné.

Jak se osvědčilo vstupné pro studenty last minute za 20 korun?

Osvědčilo se, chodí nejen na muzikál a operetu, ale i na balet a operu. Chtěli jsme usnadnit studentům cestu do divadla. Neslibujeme si od toho masový nárůst, ale na last minute přijde na každé představení deset minut před začátkem pět šest studentů.

Už jste se byl někdy podívat v Činoherním studiu?
Byl, naposledy na jaře na takové té science –fiction. Už si nepamatuji název.

Jak se vám to líbilo?
Činoherní studio je specifické divadlo, které má svého diváka, styl a poetiku. Je takové vyhraněnější. Je to divadlo, které zde má své místo.

S panem ředitelem Jaroslavem Achabem Haidlerem jste v kontaktu?
On u nás dokonce účinkuje v Čarostřelci v mluvené roli ďábla. A dělá to báječně.

Jak často chodíte na představení do vašeho divadla?
Jsem tu skoro na každé představení a jsem na naše divadlo hrdý.

Takže bydlíte v Ústí?
I kvůli volbám jsem si zde musel zřídit trvalé bydliště. Mám služební byt poblíž polikliniky. Pracovní týden jsem v Ústí a o víkendu v Praze. Dcera studuje, takže je s manželkou v Praze.

Šimerda: Klidný ředitel a režisér

Na to, že je nyní situace kolem ústeckého divadla hodně napjatá, tvářil se jeho ředitel Tomáš Šimerda při našem rozhovoru klidně.

Dali jsem si sraz u něj v kanceláři. Když jsem za ním šel, musel jsem se proplétat spletitými divadelními chodbami. Zákulisí divadla vůbec nevypadá honosně a prestižně, jako jeho sál a hlediště. Šimerda má kancelář ve dvou malých místnostech. Jedna z nich je pracovní, ta druhá s pohovkou je pro hosty.

Vybité baterie

Když jsem mu řekl, že si ho budu muset vyfotografovat pro karikaturistu, hned si nasazoval sako. Focení jsem si ale nechal až nakonec.

Asi deset minut před poslední otázkou si Šimerda odskočil na toaletu. Vrátil se pěkně načesaný. Jenže z focení nebylo nic. Měl jsem vybité baterie.

Krátký životopis: Narodil se v Praze, po gymnáziu chtěl studovat psychologii, ale to mu nevyšlo. Zpíval v Kühnově sboru, pak šel na konzervatoř – obor zpěv. „A zpíval jsem v divadle v Plzni, kde jsem inklinoval k režii, kterou jsem pak vystudoval. Pak jsem přešel do televize a působil v hlavní redakci hudebního vysílání.

Krátký život

I v ústeckém divadle ještě režíruje. „Vždy jednu jednu věc v roce. Párkrát do roka také něco dělám pro Českou televizi.“

Známý je spíše jako televizní režisér. „Jednou jsem točil dokument, kde byli baletní bratři Bubeníčkové. Dnes jsou z nich hvězdy, ale pomalu končí. Kariéra umělce je jako u sportovců velmi krátká,“ povzdechne si.

Doufejme, že život ústeckého divadla jen tak neskončí. Ústečané se za něj houfně postavili a podepisují petici. Vyslyší ji zastupitelé?

Co vás vedlo k tomu, abyste kandidoval ve volbách?
Snaha ovlivnit kulturní dění ve městě. Mít možnost spolurozhodovat a vystoupit před zastupitelstvem se svými názory.

Jste spokojený s výsledky voleb?
Je to ještě brzy hodnotit. Uvidíme, jakým směrem se koalice bude ubírat. I když prozatímní neoficiální výstupy jsou, pokud jde o naše divadlo, velmi znepokojivé.

A se vzniklou koalicí jste spokojen?
Raději bych viděl koalici více směřující doprava. Tedy nás, ODS a TOP 09.

A jak hodnotíte váš osobní výsledek? Do zastupitelstva jste se nedostal a stal jste se ve své straně druhým náhradníkem.

Angažoval jsem se dost. Vlastním nákladem jsem si nechal vytisknout i své letáčky. Tím, že to nedopadlo dobře, to pro mne skončilo.