Zářila všude. V divadle, ve filmu, v životě. Herecký talent dostala od Boha. V soukromí se nebála vrhnout na zahradničení, nebo výlučně mužské práce, jako je oprava střechy na chalupě. Přesto o sobě velmi pochybovala a nakonec zemřela mladá. Karolína Slunéčková.

Ačkoliv se narodila v Kladně, své dětství prožila v podkrovním pokojíku nad věčně natřískanou hospodou svých rodičů. „Její otec byl nájemcem restaurace U Černého koníčka na nynějším Mírovém náměstí,“ zmiňuje se o ní Ústecká kulturní platforma 98 na svém webu.

„Protože zde zůstali i po okupaci pohraničí, prožila krušná školní léta českého dítěte v německé škole. Musela sedat v zadní lavici a trpět řadu křivd. V poválečných dnech plných emocí ale pomáhala zachraňovat své německé spolužačky a sousedy,“ píše se tu o ní dál.

O jejím talentu hovoří i četná vítězství v soutěži Tvořivosti mládeže, v kategoriích recitace i tance. Později, už jako dospělá, získala své první angažmá v českobudějovickém divadle. Teprve potom nastoupila na DAMU.

Po ukončení školy se ale už do Českých Budějovic nevrátila. Po škole totiž začala hrát ve Vinohradském divadle. Říká se o ní, že diváci při pohledu na ni viděli ženu, skutečně prožívající svůj život. Tak ve svých rolích excelovala. Ať už v kostýmu hraběnky, nebo v modrácích ženy z lidu.

„Chodil jsem za mámou do divadla strašně rád. Doteď si pamatuji, jak to vypadalo v její šatně. Seděla tam s ní Hanička Maciuchová, Jiřinka Jirásková, Nina Popelíková a po ní Eliška Balzerová, Iva Janžurová a jeden čas také Dáša Veškrnová,“ vzpomínal na ni jednou její syn Rudolf Vodrážka.

Karolína Slunéčková
Narozena 8. dubna 1934 v Kladně, vlastním jménem Olga Sluničková
Od roku 1952 studovala na pražské DAMU
Po ukončení školy roku 1956 hrála ve Vinohradském divadle
Film: Lidé na křižovatce (1971); Na kolejích čeká vrah (1970); Zlaté rybky (1977); Divoký koník Ryn (1981) a Ten svetr si nesvlíkej (na snímku – 1980) a mnohé další
Zemřela 11. června 1983 v Praze

Jaká ještě byla? „Ráda chodila po obchodech a nakupovala oblečení; její slabostí byly obzvlášť boty, šátky a klobouky. Snad proto je málokdy na fotografiích zachycená bez nějaké pokrývky hlavy,“ popisuje ji spisovatelka Blanka Kovaříková.

Sama Slunéčková o sobě říkala, že svět vnímá srdcem a že kvůli tomu mívala trable. „Utěšuji se tím, že co mi Pán Bůh nedal na mozkových závitech, to mi vynahradil na intuici,“ řekla kdysi o sobě.

Bohužel, čas na tomto světě jí osud vyměřil příliš krátký. Zemřela mladá. Stejně jako její otec, na rakovinu plic. Dožila se sotva 49 let.