Patřil mezi ty, kteří odmítli klamat nastupující generaci. Byl totiž po válce ředitelem obnoveného reálného gymnázia v Ústí nad Labem. Jeho jméno je i dnes spjato s gymnáziem v ulici Stavbařů. Jmenuje se Gymnázium dr. Šmejkala.

Jelikož jeho otec Ferdinand padl na bojištích první světové války, nebyla na tom jeho rodina nejlépe. „Matka dřela na posluhách, aby uživila děti. Nadaný Václav si na studia vydělával kondicemi, učebnice si sám opisoval i kreslil obrázky,“ popisuje ho Helena Borská ve své knížce Naše město, jeho primátoři a význačné osobnosti. „Po studiích na Univerzitě Karlově v Praze vzal za vděk místem výpomocného učitele na měšťance v Trmicích.“

Hned po svém příchodu na Ústecko se snažil zapojit co nejlépe do společenského života. Jako vlastenec docházel do Sokola, hrál v ochotnickém divadle, zpíval ve sboru. Kromě toho si neustále doplňoval vzdělání, takže brzy mohl užívat titulu doktora přírodních věd.

Později se oženil a během války žil v Táboře. Později, už po válce, se do vylidněného pohraničí vrátil a pracoval tu jako ředitel obnoveného reálného gymnázia.

Václav Šmejkal
Narozen 2. června 1909 na Žižkově, pocházel jinak z Milečova v Povltaví
Na Ústecko přišel před válkou po UK
Po válce ředitel gymnázia v Ústí, angažoval se také ve veřejném životě
Odsouzen komunisty na 9 a 2 roky
Vězeň v uranových dolech
Rehabilitace až v březnu 1969
Zemřel 16. května 1983 v Praze
Pohřben je ve Svádově

„Byl také kulturním referentem města, což znamenalo starost o divadlo, rozhlas, knihovnu, muzeum, archiv i výchovnou činnost,“ popisuje jeho osudy Borská. „Se svými názory na čest a svědomí se hned po únoru 1948 dostal s novou vládnoucí ideologií do rozporu.“

V té době mu totiž ukázal jeden z žáků protikomunistický leták. Šmejkal jako demokrat považoval za nemravné toto oznámit Stb. „Byl okamžitě zbaven místa a v letním monstrprocesu s profesory a studenty gymnázia dostal devět let žaláře,“ popisuje jeho osudy Borská.

Prožil roky v uranových lágrech. Později dostal další dva roky v roce 1958, za protikomunistické básně a další texty. Po propuštění se nesměl vrátit k učitelskému povolání. Vyučil se zedníkem a musel znovu odmaturovat. Přesto psal učebnice, studoval, chodil za kulturou a cestoval po Čechách. Až v březnu 1969 jej rehabilitovali. Zemřel v květnu 1983.