Ale nesmíme se na ně zlobit. V době pestrobarevných koalic a vládních krizí, kdy jedno trestní oznámení stíhá za druhým, nemají čas pochopit, že některé jevy – jako třeba prázdniny a zima -- se opakují rok co rok.

Na rozdíl od voleb.

I když v Krupce jsou i ty volby poměrně často!! Už dlouho se šušká, že se město topí v dluzích, že vyráží klín klínem a že se zadlužilo pro naše blaho. Jaké že to blaho a jak veliké jsou to klíny, nám ale říci nechce. Ale, to je ta šuškanda…

Drcanda je opačná. Jedete si a najednou drc. Vejmol jak výkop, za nádražím. A náprava je v tahu.

Rodina auto potřebuje, servis taky nebude levnej, než něco vysoudíte na městě, můžete zavřít firmu. A navíc, nevysoudíte nic, protože komunikace děravá jako mokasíny Staré stanové kůže městu buď nepatří, anebo bude opravena, až budou prachy.

„Sakra to jsou stejně pitomí jako silničáři? Ano, je zima. No a co?! Zima je rok co rok? A rok co rok po zimě -- silnice pod psa. To nejsou schopni s tím počítat? Na to se prachy nenajdou?“ skřípáte zubama, hodíte káru do servisu a jdete to rozchodit do Aktivního parku. Nebo se svezete na Větruši.

Kvůli nadhledu. Na nákup do Clarionu nemá smysl chodit, když jste bez auta, a v té žluté novostavbě u divadla žádnej slušnej právník stejně nesedí…

Drcanda je svinstvo. Nikomu to nepřeju. Ale v jedné věci pozitivní je. Vona taková jedna parádní drcanda - a člověk má najednou chuť se ptát, co je vlastně pravdy na té šuškandě. Jen kdyby nám někdo taky odpověděl …

Jaroslav Achab Haidler, ředitel Činoherního studia