Přesvědčila nás o tom takzvaná cvičná povodeň, která opět dokázala nejen účelnost téměř půlmiliardové investice do této dopravní tepny, ale také její technickou vyspělost.

Kdykoli se zvedne totiž voda, bude veselo. Protože voda – ta spodní -- umí prosakovat.

Tak už je to v přírodě zařízeno. Do určité výše labské hladiny (a kolik centimetrů do přelití chybělo při „nácviku“??) si tedy řidiči budou drandit Přístavní uličkou hezky suchou botou, ale Zanádraží a v něm zakoupení podnikatelé budou buď stěhovat anebo věřit, že se voda spodem nedostane.

No doufejme. ..

Střekováci, již druhý rok klopýtající kolem tohoto nadějného staveniště – protože šikany u pošty jsou fakt nesnesitelné a ono by prostě nešlo už konečně zas zprovoznit alespoň starou Myší díru – mi jistě dají zapravdu, že od chvíle, co se tam začalo hrabat, nikdo žádnou vaničku pro ten skvěle ozeleněný relaxační pruh podél betonu ani omylem nezaložil.

Pevně doufám, že se mýlím – vždyť vanu u Labe navrhovali samí „na vodu machři“… Ostatně skutečnost si beztak ověříme až někdy v roce 2012 ne-li 2020, protože brzy bude jaro, potom léto a pak zas zima – což pochopitelně povede k dalším a dalším odkladům. A do té doby mne snad někdo svědomitý poučí.

Jaroslav Achab Haidler, ředitel Činoherního studia