Býval králem sopek v Českém středohoří. Dokonce se v něm i narodil. Totiž v Homoli u Panny. Za svého života dokonale geologicky prozkoumal svůj rodný kraj a zanechal po sobě monumentální vědecké dílo. Profesor Josef Emanuel Hibsch.

Podle ústeckého historika Martina Krska Hibsch nejprve zkoumal Vesuv a lezl do kráteru Etny. „To proto, aby co nejlépe pochopil své domácí sopky – sopky Českého středohoří,“ uvedl o tom v knize Šedesát ústeckých nej.

Sbírat vzorky vyrážel do terénu celých čtyřicet let. „Nashromáždil jednu z největších geologických sbírek v českých zemích, zahrnující tisíce vzorků. Kompletně zmapoval České středohoří tak, že se jeho mapy podařilo překonat teprve ke konci 20. století za použití nejmodernějších metod,“ dodává Krsek.

V době, kdy byla ekologie v plínkách, stal se i průkopníkem ochrany přírody a odvrátil zničení řady nádherných přírodních útvarů, mezi nimi i Panské skály v Kamenickém Šenově. Známých čedičových Varhan, jež posloužily jako kulisa ve filmové pohádce Pyšná princezna.

Na jeho dílo pak mnozí navázali. „Minerál hibschit ze znělce Mariánské skály v Ústí, který tak na počest svého profesora nazval F. Cornu, zaslouží též připomenutí. Geologové však na J. E. Hibsche nezapomněli, v roce 1962 nazvali jeho jménem znělcový příkrov objevený vrty u Nového Sedla v západních Čechách,“ popisoval Jaromír Ulrych v časopise Vesmír .

Pamětní kámen v rodné obci mu vztyčila u příležitosti 125. výročí jeho narození Společnost pro geologii a mineralogii.

„Do smrti údajně psal husím brkem, dováženým často ze statku svého bratra v Homoli,“ pokračoval Ulrych. „Rád si občas zahrál na harmonium nebo na varhany a Beethoven i Goethe jej provázeli až do posledních dnů života.“

V sedmdesáti letech svůj vědecký život shrnul do několika vět. „Z těchto hor jsem téměř před 60 lety přišel a nic o nich nevěděl. Tehdy i později mě trápily nesčetné otázky, na které znám již odpověď.“