Kdy bude na Telnici sedačková lanovka?
V lednu se uskutečnilo stavební řízení na objekt služeb, který je situovaný v dolní části slalomového svahu. V objektu služeb mimo garáže pro rolby a zázemí střediska bude zejména sociální zařízení pro veřejnost, které nahradí nevyhovující TOI –TOI. V přípravě je sedačková lanovka na vrch Rudný a uděláme maximum pro to , aby v letošním roce byla realizována. Stávající vlek Rudný, který byl realizován v 80. letech, je již značně poruchový a každoročně je do oprav nutno mnoho investovat.

Kudy ta čtyřsedačková lanovka povede?
Máme několik variant. Nevýhodou Telnice je, že všechny sjezdovky začínají ze hřebene. Jedna lanovka tedy všechny neobsáhne, leda že by byla zalomená jako stávající Rudný. Jenže taková lanovka je finančně náročná. Nejpravděpodobnější varianta je, že letos uděláme sedačku na hřeben. Tam, kde se nyní láme Rudný. Pak by byly dva přibližovací vleky, aby se lyžaři dostali nad Macháčka. A následně by se realizovala druhá sedačková lanovka diagonálně přes celé středisko. Začala by dole jako Rudný a končila nad Macháčkem.

To by se asi muselo hodně kácet, že?
Určitě. Přípravu nelze však zahájit před změnou územního plánu, která bude v polovině tohoto roku odsouhlasena.

Každopádně sedačková lanovka už je nezbytně nutná. Souhlasíte?
Ano, přilákala by více lyžařů. Například letos otevřeli novou čtyřsedačku na Neklidu a ta odtáhla severu Klínovce hodně lidí. Věříme tomu, že by se návštěvnost zvedla i u nás, protože letos to je zatím slabé. Ale brečí všechna střediska.

Čím to je?
Vánoce byly abnormálně dobré, ale leden je slabý. Přišla obleva a lidé nevěří, že máme nahoře sníh.

Co bude s vlekem na Slalomáku? Přijde mi, že je až životu nebezpečný, jak to s ním cuká a skáče.
To ne, musíme mít na něj každý rok revizi, ale už má svá nejlepší léta za sebou. Asi by zůstal jen pro závodníky na tréninky.

Máte už investora na lanovky?
Založili jsme společnost s ručením omezením Ski areál Zadní Telnice a ta by byla investorem. My, jako občanské sdružení Ski klub, bychom nedosáhli na žádný úvěr.

Ski klub převedl zařízení areálu, jako vleky, sněžná děla, rolby, skútry na společnost SKI areál Zadní Telnice. Za kolik peněz? Slyšel jsem, že to bylo nevýhodné. Co k tomu řeknete?
Pronájem areálu je od srpna loňského roku a jeho předmětem jsou pouze movité věci – rolby, skútry, lyž.vleky, zařízení na zasněžování a podobně. Nemovitosti zůstávají majetkem SKI klubu. Cena za pronájem umožní SKI klubu zabezpečení sportovní činnosti. Jednateli SKI areálu jsou vedle mě ještě pan Dobrovolný a pan Soukup, já zůstávám současně prezidentem SKI klubu.

Kolik by měla ta čtyřsedačka stát?
Pokud by byla nová a zalomená, tak asi 80 až 90 milionů korun. Rovná asi 50 milionů. Pokud by byla repasovaná, dovezená z Itálie nebo Rakouska, tak bychom se vešli do deseti milionů. Ta diagonální by byla dražší kvůli přípravě, vykácení lesa a náhradě lesního porostu. Proto počítáme s tím, že ta diagonální by byla spíše repasovaná.

close zoom_in Co vás momentálně v lyžařském areálu nejvíce trápí?
Malá návštěvnost. Přes týden je minimální. Také staré vleky nás trápí.

Malá návštěvnost. Přes týden je minimální. Také staré vleky nás trápí.A co ubytovací kapacita?
To je další věc, v celém středisku je ubytovací kapacita něco kolem 120 lůžek, což je velice málo. Naše středisko slouží jako příměstská rekreace, což se odráží na minimální návštěvnosti přes týden, kdy pokud není období jarních prázdnin, navštíví středisko něco kolem 50 lyžařů a nejvíce si lyžaři nakupují jízdenky na 2 a půl hodiny. Naopak o víkendu je středisko přeplněné. Letos jsme ale prodali asi tak 150 celoročních jízdenek a tento zájem nás velice potěšil.

Letos měli lyžaři problémy vůbec do Zadní Telnice dojet autem. Kvůli sněhové kalamitě se tvořily dole kolony a nedalo se projet. Co s tím?
To je těžké, a ani obec nám nemůže v tomto problému pomoci. Pokud je sněhová kalamita, tak pro silničáře není přístupová komunikace do střediska prioritní a musí nejprve zajistit údržbu silnic 2. a 3. tříd. My sice upravíme za nemalé náklady komunikace a parkoviště ve středisku, ale do střediska se lyžaři obtížně dostávají.

Jaký byl starosta Telnice pan Jaroslav Doubrava?
To je dobrá otázka. S panem Doubravou jsme vycházeli celkem dobře. Obec nám zaštiťovala celé středisko. Jediná věc, kterou mu mám za zlé, je, že ty hlavní tři vleky se dělaly v rámci Akce Z. Zajistili jsme si prostředky a také jsme na jejich zprovoznění brigádně pracovali. Jenže v roce 1989, když se vleky převáděly, tak nám je obec nepřevedla a ponechala si je. A my jí každý rok museli platit pronájem, což potom vyvrcholilo před Vánocemi, kdy nové zastupitelstvo obce pohrozilo uzavřením vleků.

Obec chtěla za pronájem místo 150 tisíc, 400 tisíc. Nakonec jste se ale dohodli na 200 tisících.
Ano, smlouva už je uzavřená. Rudný je nosný vlek a bez něj bychom nemohli existovat. Takže výstavba čtyřsedačky by nám i v tomto směru mohla pomoci.

Ski klub se tedy už nyní věnuje jen sportovní činnosti. Už neprovozujete vleky. Jak si vedete?
Jsme druhý největší ski klub v republice! Před námi je jen Ústí nad Orlicí. My máme asi 210 členů.

Trénuje u vás nějaký talent českého lyžování?
My tady měli vždy dobré lyžaře i nějaké reprezentanty. Momentálně tady je Pavel Fišer, který v mladších žácích vyhrál mistra republiky. A také Marek Fryček, který je zařazen do olympijských nadějí.

Kdo je vaším největším konkurentem?
Asi Bouřňák a Klíny, protože Klínovec už je zase jiná kategorie. Je položený výše a je tam déle sníh. Tisá a Malečov jsou zase menší střediska.

Otepluje se? Pozorujete, že by na Telnici sněžilo méně a bylo v zimě tepleji?
Naopak, poslední tři roky byly velice dobré a bylo hodně sněhu.

Jezdí k vám i školy na lyžařské kurzy?
V minulosti moc ne, ale nyní se to postupně zlepšuje. Například ZŠ Vojnovičova ulice zde letos pořádá 3 kurzy. Nabízíme velmi výhodné jízdné pro školy. Školní děti mohou lyžovat za 600,- Kč na týden, k tomu jim nabízíme možnost využít naší klubovnu pro odpočinek. Jedno dítě tak vyjde celý týden včetně dopravy na zhruba 1 200 Kč, a to si myslím je pro rodiče velmi přijatelná cena. Navíc v našem dětském areálu a na cvičné louce jsou výborné podmínky pro výuku lyžování.

close zoom_in Je provozování vleků zlatý důl?
V podmínkách nižších Krušných hor určitě ne. Lidé když mají tři dny volno, tak nejedou na Telnici, ale raději do Alp do Rakouska. Tím, že nejezdí k nám lidé na dovolenou, tak jsme limitovaní příjmem. Přes týden k nám jezdí kolem padesáti lyžařů. Vlekaři v Krkonoších už jsou na tom lépe.

Jaký rok byl pro vás nejlepší a nejhorší?
Nejhorší sezona byla v letech 2003/04. Začalo se lyžovat až 10. ledna a skončilo se už 14. března. Když nechytnete Vánoce, tak už to nikdy nedoženete. Nejlepší sezona byla loni.

Kolik si u vás vydělá takový vlekař?
Máme dva zaměstnance, jinak ostatní jsou brigádníci. Je to sezónní práce. Nemůžu tady mít zaměstnané zvlášť rolbaře, vlekaře a obsluhu děl. Oni dělají všechno, proto mají hodně hodin a vydělají si slušné peníze. Až bude sedačková lanovka, tak tam by měl být i letní provoz, protože budeme vozit kola a také se uvažuje o výstavbě rozhledny na Rudném. Proto počítáme, že nabereme další stálé zaměstnance.

Kolik stojí jeden den zasněžování a úprava sjezdovek rolbou?
Jen elektřina na zasněžování nás loni přišla na jeden a půl milionu korun. Vodu naštěstí neplatíme. Zasněžujeme 14 hektarů plochy a aby všude bylo 40 centimetrů sněhu, tak potřebujeme 45 tisíc kubíků vody. Abychom to zvládli, musíme zasněžovat 14 dní. Pak připočítejte ještě mzdy a pohonné hmoty na rolby. Kupujeme asi každých deset dní tři tisíce litrů nafty, takže 90 tisíc korun. Což je asi 200 tisíc za pohonné hmoty měsíčně.

Vyrovnají se někdy česká lyžařská střediska těm alpským?
Šířkou, kvalitou a množstvím tratí se nikdy nemůžeme vyrovnat. Ledovce ani svahy ve třech tisících metrech tu nemáme. Ale co se týká lanovek a občerstvení, tak tam už se přibližujeme. Například nové středisko Monínec u Prčic. To vybudovali před třemi lety, je tam krásná čtyřsedačka a dole u stanice perfektní zázemí – sociální zařízení a velká samoobslužná restaurace. Ale je tam jen jedna velká úzká trať a o víkendu tam lidé po sobě šlapou.

Vy jezdíte do Alp?
Ano, miluji Itálii, je relativně blízko a je tam hezké počasí. A střediska? Sela Ronda, Val di Fiemme.

close zoom_in Holinger: Lyžař tělem, duší i zraněním

„Tudy povede nová čtyřsedačková lanovka,“ říkal mi Jindřich Holinger a přitom ukazoval na plánek lyžařského střediska Zadní Telnice.

Když hledal nějaký detail v dokumentech, trochu mu to trvalo, zapomněl si totiž vzít do redakce Deníku brýle.

Jindřich Holinger je duší i tělem lyžař. Nyní tedy už více spíše organizátor. Zastává funkci předsedy SKI klubu Zadní Telnice a také je jednatelem nově založené společnosti s ručením omezením SKI areál Zadní Telnice.

„Já i mladší bratr jsme lyžovali, už i proto, že náš otec byl profesionálním trenérem lyžování,“ vyprávěl Holinger.

Jeho kariéru ovšem poznamenaly dva těžké úrazy, v 16 letech si zlomil v Telnici na „Bubnu“ obě nohy najednou. „Tehdy ještě nebyla pojistná vázání, a tak při pádu se zlomila lyže nebo noha, většinou to ale odnesly nohy,“ směje se tomu dnes.

Při univerziádě na Chopku ve 20 letech, kdy studoval ČVUT, si zlomil nohu při tréninku sjezdu a v sádře ji měl 9 měsíců. „Tenkrát jsem se nechtěl nechat operovat v Liptovském Mikuláši, a tak mi provizorně dali nohu s dislokovanými kostmi do sádry a posadili do vlaku do Prahy, kde mi nohu bez operace srovnal doktor Mach. Cesta do Prahy vlakem byla nezapomenutelným zážitkem.“

Zavzpomínejte na dobu, kdy jste na Telnici přivezli a zprovoznili v bývalém Československu vůbec první sněžné dělo.
Bylo to v listopadu 1965, a tak jsme loni slavili 45. výročí prvního technického sněhu nejen v ČSSR, ale i v zemích tehdejšího východního bloku. Jako tehdy třiadvacetiletý jsem byl samozřejmě u toho, ale zásluhu na tom měl náš otec, Pepa Škopek, Jarda Matoušek, Zdeněk Jehlík a další, kteří již bohužel mezi námi nejsou. Když vezmete v úvahu, že do Evropy se ze Spojených států dostala výroba technického sněhu v roce 1963 a v roce 1965 se již technický sníh vyráběl v neznámém středisku Telnice, pak před našimi předky klobouk dolů.

Jste inženýr, čím se vlastně živíte?
Jsem již několik let v důchodu, příležitostně vykonávám stavební dozor na stavbách v rámci Ústeckého kraje, letos jsem třeba dozoroval dvě kruhové křižovatky u Skorotic.

Ty byly mezi lidmi hodně diskutované. Byly potřeba?
Ta spodní určitě, zde došlo i ke smrtelnému úrazu. Ta horní je diskutabilní, ale bylo nutno připojit Nové Skorotice a kruhové objezdy jsou nejbezpečnější křižovatky. Navíc Nové Skorotice budou v budoucnu jedno velké staveniště rodinných domů.