To ví pravděpodobně každý školák v Ústí nad Labem. Málokdo už ale ví, kdy byla poprvé na území Čech a Moravy k vidění parní turbína. Samozřejmě, v Ústí nad Labem.

Hospodářská výstava

„Parní turbínu mohli obyvatelé českých zemí poprvé obdivovat na Všeobecné německé hospodářské výstavě v Ústí nad Labem roku 1903,“ píše se o tom v knize Šedesát ústeckých nej.

„Přímo z výrobní haly stroj do severočeské metropole přivezla První brněnská strojírna, aby technické novince uspořádala důstojnou slavnostní premiéru,“ dodal k tomu Krsek s tím, že si za to odvezla první cenu v soutěži vynálezů.

Výstava se odehrávala v prostoru Městských sadů a přilehlých ulicích. „Bylo to takové ústecké Expo,“ žertoval o tom historik Václav Houfek. „Ústí mělo v té době 40 tisíc obyvatel, výstavu za tři měsíce navštívilo na 600 tisíc platících návštěvníků.“

Jak turbína funguje?

Parní turbína dokáže převést energii rovnou na kroutivý moment. Bez toho, aby nejdřív rozpohybovala píst, ten ojnici a ojnice kolo. Což je samozřejmě obrovská výhoda, protože tu nedochází k tak velkým energetickým fluktuacím, neboli únikům.

Brněnští inženýři studovali možnosti a výrobu turbín u Parsonse v Anglii. Přípravy dokončili roku 1903, kompletace turbíny skončila v srpnu téhož roku.

Okamžitě ji odvezli k nám, do Ústí nad Labem, a poprvé ji slavnostně spustili 15. srpna. Zajímavé podle historiků je, že mezi Ústečany to příliš rozruch neudělalo a dobový tisk se turbíně věnoval skutečně jenom okrajově. Ovšem, není to zase tak překvapivé, protože technickými novinkami se výstaviště skutečně hemžilo.

Po ukončení výstavy inženýři a technici turbínu zase demontovali a odvezli. Stroj, pod slavnostním výrobním číslem 100 sloužil až do roku 1929. Plzeňská Škodovka svou první turbínu uvedla do provozu až rok po svém brněnském konkurentovi.

Parní turbíny jsou používány dodnes, dokonce i v atomových elektrárnách nebo při pohonu ponorek, či zámořských lodí.

Další ústecká prvenství

Ještě jedno prvenství si může Ústí a technická výstava připsat. Poprvé se tu v českých zemích objevil nový druh nálevny, dodnes obecně užívaný a skutečně hodně oblíbený. Vymysleli ho v Americe, na Far Westu, tedy Divokém Západě, jak se dodnes říká.

Tento nový druh nálevny se jmenuje bar. Obecně bar charakterizuje dlouhý nálevní pult a vysoké barové stoličky. Ten ústecký byl ozdoben obřími nápisy American Bar a inspiroval architekta Adolfa Loose k projektu baru ve Vídni, který se dodnes nazývá Loosův bar, v roce 1908.

Pět let před Prahou, Vídní nebo Paříží jej ovšem v Ústí nad Labem na zmiňované technické výstavě představila Eckelmannova likérka ve spolupráci s velkobřezenským pivovarem.

Zastavil se v něm dokonce i arcivévoda panovnického domu rakouského, Ferdinand Karl von Habsburk-Lotringen, který byl tehdy hlavním patronem výstavy. Alespoň tak to v jedné větě zmiňuje výstavní zpravodaj. Pan arcivévoda zde pak vypil sklenku ústecké speciality, Klášterního tajemství.

Stejně jako parní turbína ovšem bar příliš velkou slávu tehdy v Ústí neudělal. Obyvatele a návštěvníky daleko víc zajímalo pivo a klasické pivnice.
Není to ovšem novinka a prvenství poslední, jež se na výstavě objevily, ale o těch zase příště.