FOTOGALERIE: Do Želvičky se rády vracejí maminky i děti

„Únor bývá v roce druhý, nosí mrazu, větru dost. V únoru se snížek sype hlavně dětem pro radost.“

Takovou a spoustu jiných dalších říkanek, písniček a básniček nenásilnou formou vstřebávají malé děti od dvou do sedmi let v Dětském klubu Želvička.

Ten najdete v Ústí nad Labem na sídlišti Severní Terasa. Říkáte si, že takových zařízení je? Jistě, ale tohle má v čele energií nabitou mladou ženu a maminku dvojčat v předškolním věku Lenku Varclovou.

„Dnes se děti učí o hudebních nástrojích,“ usmívá se a už špuntům rozdává ze čtvrtky vystřižené bubínky, aby si je mohly podle své fantazie vodovkami vymalovat.

Plní si svůj sen

Lenka je absolventkou střední pedagogické školy, kde vystudovala učitelství pro mateřské školy a následně také obor vychovatelství. „Vybudovat dětské centrum, kam by se děti rády vracely, bylo, je a vždycky bude mým velkým snem a životním posláním,“ vyznává se upřímně a zároveň tím odpovídá na otázku, co ji k založení Želvičky vedlo.

„Myslím, že maminky oceňují, že se dětem někdo věnuje. Nechtěla jsem dělat takové to mateřské centrum, kam si přijdou vypít kafe a přitom jsou pořád s dítětem. Nechtěla jsem ani klasickou školku. Proto dětský klub. Jde o to, aby nebyly pořád s mámou, která si tak může na pár hodin odpočinout, zařídit si třeba důležité věci, na které by čas jen těžko hledala,“ vysvětluje Lenka Varclová.

I když nejde o mateřskou školu, režim tu špunti nastavený mít musí. Děti do svačiny a po ní mají pod taktovkou vitální „tety“ stále co na práci, jedna aktivita stíhá druhou – cvičeníčko, kreativní tvoření, písničky, básničky…

Říkanky v pohybu

Kam Lenka na všechny ty nápady chodí? „Něco sama vymyslím, něco si pamatuju ze školy. Dost toho přebírám z knížek, literatury pro děti. A hodně z internetu. Důležité je, aby třeba s říkankou byl spojený pohyb, protože pak si ji děti snadněji zapamatují,“ vysvětluje.

Jednou týdně odpoledne do Želvičky spěchají caparti na kroužek s kouzelným názvem Tvořílek. V něm si zkoušejí nejrůznější techniky a podle Lenky Varclové se opravdu „chytl“ a je o něj zájem, ačkoli Želvička funguje teprve od podzimu loňského roku.

Mimochodem, malí klubisté, které do centra maminky vodí na dopoledne, si nakonec zvyknou, že existují i jiné děti a do kolektivu a na tetu se těší.

Pochopitelně: často a dlouho tady tečou hlavně těm nejmenším slzičky. U nich je také nejtěžším úkolem během těch několika hodin bez mámy udržet pozornost. S tím ale Lenka Varclová, jak jsme sami rychle poznali, rozhodně problém nemá.