Zvláště budova okresního soudu s věžičkou, kdyby stála i dnes, oživovala by kolorit Mírového náměstí, dnes doplněného nevýraznými moderními budovami.

Jenže 14. ledna 1976 došlo ke zničení klasicistní budovy soudu a restaurace Zdar. Demolice měla rozšířit plochu náměstí, aby nic nestálo v cestě výhledu na připravovanou budovu KV KSČ (dnes krajský úřad), které se říkalo později mezi lidmi „vana“.

Při likvidaci, jak bylo zaznamenáno v oficiálních dějinách města Ústí n. L., bylo použito 1 100 kg výbušnin naládovaných do 6,5 km vrtů. V 11.00 hod. dopoledne se zřítilo 30 tisíc m3 zdiva, jehož rozletu zabraňovalo 23 tisíc balíků slámy a 1 200 m pletiva. Kromě zavalené části Dlouhé ulice nedošlo k žádným škodám.

Z oficiálních dějin města se dále dozvídáme, že průběh odstřelu zaznamenala kuriózním stylem kronika města Ústí: „Zmáčknutím knoflíku přístroje uvedl předseda MěstNV v Ústí nad Labem, soudruh František Horáček v činnost elektrický proud, který zapálil rozbušky, a tím nastal výbuch. Ozvala se ohlušující rána a celý blok domů se pomalu řítil v oblacích prachu. Vysoko nad padající domy se vznesli holubi. Rozhučely se motory vodních děl. Voda z nich stříkala vysoko a srážela prach k zemi.

Po ulicích se rozjely kropicí vozy, aby spláchly prach. Po ulicích se procházeli za necelou hodinu občané města, kteří z dálky přihlíželi historické události, zmizení části starého města. Prohlíželi sutiny, část trosek zavalila Dlouhou ulici. K jiným škodám nedošlo. Oddychli si všichni, kteří celou akci organizovali, že vše dobře dopadlo. Odstřel byl úspěšný. Nejlepší podívaná byla z Větruše a Mariánské skály.“

Ve středu města proběhly i další demolice, například ve spodní části Masarykovy ulice. Demoliční mánie měla postihnout i budovy kolem nádraží, ale k tomu naštěstí již nedošlo.