Můj K: „A na základě čeho usuzujete, že tam ty peníze nejsou?“ -

„A vy jste se tam už byl podívat?“ , povídám, „Asi ano, když to vyšetřujete. – No a vy jste tam těch osmdesát mílí viděl? No vidíte… Anebo tohle – i když – platí fejsbůk jako důkaz? – tak tam Modrý tým, dokud nedostal ten „správný“ pokyn,kopal kvůli parku do paní Kailové tak nehorázně , jakoby bylo teprve před volbama…“

K: (úsměv)

„Kromě toho,“ pokračuju, „nemáte pocit, že kdyby to měli fakt v pořádku, tak prostě jen vytáhnou všechna čísla a já s hanbou utřu…?“
„K“ se opět usmívá a něco zapisuje. Sedím a rozhlížím se. Pohledem sjedu i šanon toho „našeho“ spisu a přijde mi ještě hubenější, než moje osobní hromádka doposud nezodpovědných žádostí o informace podle nedodržovaného zákona 106/1999 Sb.

„Vám toho, koukám, taky nic moc neřeknou, co?“

„Vám, když budete mít štěstí,“ povídá„K“ , „vám. musí ze zákona odpovědět do třiceti dnů. Nám se nejdřív obsílka třikrát vrátí, pak má najednou předvolaný trvalé bydliště v Hamburgu, a než to vykomunikujeme s tamní policí, bydlí už zase jinde. A čas běží … /pauza/ Budete chtít dostávat o vývoji kauzy pravidelné měsíční reporty?“

„No jak vás tak poslouchám, pane komisaři, tak asi bude stačit jen kvartálně. Když to bude k věci. To že se neuklízí,kvůli důchodcům na běžkách a kolaudace prostorů pro chodce záleží na tom, kdo si pronajme trafiky podél toho chodníku, to mi tlustým hlasem řeknou jiní! Takže jednou za kvartál bude stačit.“

A: (opět úsměv). ..

Podepisuju protokol a jdeme k turniketu. „Moc bych vám přál, aby se na nic nepřišlo…“ povídá potom můj „K“. To mne maličko zarazilo. Byl jsem tady přeci jen zbytečně?

„A proč jako?“, ptám se.

„Dovedete si představit, co by se stalo, kdyby se ta dotace musela vracet? Lidi by vás lynčovali…“ a už stojím na chodníku našeho severočeského statutárního Marsu. Podivná logika lynče? Neměli by lidi, pro všecko na světě, lynčovat snad někoho úplně jiného? Ale co, než se to vyšetří, nějakej ten kvartál ještě uplyne …

Jaroslav Achab Haidler