Kdy jste začal hrát na kytaru?
Nejdříve jsem chodil na housle, pak na klavír asi deset let. Naučil jsem se hrát na hodně nástrojů, jen dechové mi nějak nejdou. V pubertě jsem ale přešel na kytaru.

Nejdříve jste ale na ni hrál trampské písničky, že?
Ano, jsem nenapravitelný romantik a pořád jsem se někde toulal po přírodě. Měl jsem rád i country. Ale nakonec mě svedl na správnou cestu bratr a já začal poslouchat big beat.

Jaké byly vaše muzikantské vzory ze světa?
Ze zahraničních jsou to Ritchie Blackmore, Eric Clapton, Carlos Santana, Gary Moore, Jimmy Page, Billy Gibbons a Steve Howe – když jsem si tak vybral asi z padesáti dalších…

Viděl jste je všechny na živo?
To je zajímavá otázka. Blackmora několikrát, Santana mi nyní utekl, Moore už je mrtvý, Claptona a Howea jsem viděl. Je to tak půl na půl.

A kytaristy z domácí scény?
Je to těžké, ale na mě měl největší vliv Radim Hladík, Michal Pavlíček, Luboš Andršt, Olda Říha a další.

Jsou to tedy samé starší ročníky, někdo z nových talentovaných kytaristů vás neoslovil?
Mladí nikdy nepřekonají tu starou školu. Oni jsou sice výborní technicky, ale to, co hrají, je jen technika a není tam duše. Ale například z těch mladších je výborný Petr Roškaňuk. Mimo jiné, samozřejmě.

To stejné asi platí i u kapel, že? Starou školu nikdo nepřekoná.
Jak kdy. Hodně se mi třeba ze současných kapel líbí Nightwish, nebo vůbec celá severská scéna.

To jsou takové romantické styly.
Já nemám rád škatulkování, ale někdo tomu říká gothic metal nebo symphonic metal. Tento styl mě oslovuje, ale kořeny jsem v art rocku, hard rocku a v blues.

Dočetl jsem se, že nejvíce vzpomínáte na koncert Modrého Efektu v Letním kině v Ústí nad Labem někdy v sedmdesátých letech. Co na něm bylo zvláštního?

Já miluji jejich tvorbu. Byl jsem na nich a mě tam naprosto omráčila ta muzikálnost. Tato kapela mohla udělat v celosvětovém kontextu díru. Škoda, že byli za oponou. Se svou muzikálností a nasazením si nezadají s největšími hvězdami art rocku, jako jsou například Yes.

#nahled|https://g.denik.cz/54/24/20110409_vitezslav_stefl__1__denik_clanek_solo.jpg|https://g.denik.cz/54/24/20110409_vitezslav_stefl__1_.jpg|Vítězslav Štefl.#

Zahrál jste si někdy s kytaristou Radimem Hladíkem?
Jednou mi nabídl tykání a já z toho dva dny skoro nespal. Ale nikdy jsem si s ním nezahrál. Na jednu stranu mě to mrzí, na druhou bych si netroufl. Je to opravdu velikán a já bych byl nervózní. Ale Radim se stal mým garantem rockové školy.

Založil jste u nás první rockovou kytarovou školu. Jakého žáka na kytaru jste měl nejschopnějšího a kam to až dotáhl?
Bylo jich víc. Kdybych měl vzít vzdálenost, tak až do Ameriky se dostal Láďa Kolský z Chomutova, kterého si vybrala do svého studia na jedné přehlídce baskytarová hvězda Stanley Clark. Nyní už je zpět a jezdí s mezinárodně obsazenou kapelou po republice. Mám rozlezlou klientelu po celé republice.

Máte i žáky ze zahraničí?
Ano, ale jen ze Slovenska. Ale ono stačí, když jedou za mnou osm hodin vlakem ze Znojma. Týdně dávám pětačtyřicetiminutovou lekci, když jsou z dálky, tak hodinu a půl jednou za dva týdny.

Myslíte si, že jste známější jako kytarista, nebo jako učitel na kytaru?
Asi to druhé. Jako hudební publicista a učitel na kytaru. Například první díl mé trilogie učebnic Rocková kytara jde už do pátého vydání. Ostatní se už také dočkaly dalších vydání nebo dotisků, totéž i mé encyklopedie s monografiemi slavných kytaristů. Spolupracuji i s řadou institucí, např. s Guitar Institute v Los Angeles apod. Je toho víc.

Před osmadvaceti lety jste založili rockovou kapelu Stará škola. Proč jste si zvolil tento název?
Když jsme na počátku osmdesátých let šli k přehrávkám, tak jsme se jmenovali Omnia Blues Band. Ale komise nám řekla, že tam je hodně cizích slov. Dostali jsme ultimátum do konce roku na změnu názvu. Měli jsem v té době zkušebnu ve škole na Bělehradské, a tak jsme si dali název Stará škola. Nyní máme nadupaného bubeníka a mladou zpěvačku, která dříve chodila na naše koncerty. Mají stejné cítění jako my a to je výhra.

Myslíte si, že byste mohli prorazit a být slavní?
Která kapela by nechtěla plnit stadióny, jako třeba Kabáti? Jsme ale v klidu, odehráli jsme za těch skoro třicet let toho spoustu a byla to neuvěřitelná pohoda. A o to snad jde, nebo ne? Průměrně máme dvě vystoupení za měsíc. Jinak co se týká Kabátů, tak se chystám na jejich ústecký koncert, a hodně je beru, líbí se mi i jejich texty.

Proč neučíte na konzervatoři?
To, co dělám, mě dostatečně naplňuje. Přednáším o non artificiální hudbě na katedře hudební výchovy ústecké univerzity. Je to vlastně poprvé, co se na akademickou půdu dostala rocková hudba. Výuka je zaměřena na dějiny této hudby, které byly dosud zpracovány velmi útržkovitě a nedostatečně.

Četl jsem, že jste dělal muziku k filmu nebo reklamě. Je to tak?
To bylo v devadesátých letech do regionální televize. Co se týká filmů, tak to nebylo do žádných trháků, ale do studentských filmů. Ale ta práce mě moc bavila.

Integrovaná střední škola stavební se spojila se Střední školou technickou. Vznikla tak největší střední škola na Ústecku a vy jste se stal jejím ředitelem. Kolik máte žáků?
Máme 900 žáků. V mnohém patříme mezi první školy v republice. Jsme držiteli prestižního titulu Páteřní škola Ústeckého kraje. Těchto středních škol je jen sedm v kraji.

Máte dostatek žáků?
Nyní je demografický vývoj obecně špatný, všechny školy mají většinou pokles žáků, ale my naopak nabíráme a kapacitně můžeme jít ještě o hodně nahoru.

Neměli byste pak problém s ubytováním?
Lepší ubytování v Ústí byste nenašel. Kapacita je také dostatečná. Dokonce připravujeme celý oplocený areál, kde vznikne tzv. Kampus řemesel.

Chtěli byste ještě nějakou školu spolknout?
(smích). Tak takto razantně bych to raději nepojmenoval. Pravdou ovšem je, že spojení našich škol proběhlo před rokem po oboustranné domluvě a přineslo oběma sekcím velká plus. Co se týká dalšího případného spojování, tak řada vzdělávacích institucí si musí uvědomit, že škola, která jde dolů po všech stránkách, je nezajímavá pro celé realizační spektrum – od rodičů přes zřizovatele třeba z hlediska financí, po partnerství se silnými podniky. Nejlepší pro všechny strany je, když se školy domluví a sloučí se s tou úspěšnější.

#nahled|https://g.denik.cz/54/24/20110409_vitezslav_stefl__2__denik_clanek_hp.jpg|https://g.denik.cz/54/24/20110409_vitezslav_stefl__2_.jpg|Vítězslav Štefl.#

Určitě není jednoduché tak velkou školu uřídit, že?
Opírám se o svůj tým, máme sto čtyřicet zaměstnanců a jsme výborný kolektiv. Navíc, výborně spolupracujeme se zřizovatelem – Ústeckým krajem.

Dostávají u vás studenti kapesné?
Například, když se žák přihlásí do našeho projektu s firmou Metrostav, tak rodič nemusí za žáka zaplatit ani korunu, naopak. Jeho dítě má zajištěnou na dva roky práci a ještě mu platí stipendium 300 až 500 korun měsíčně. Má zdarma MHD, ubytování, stravenky, nářadí, pracovní pomůcky i oblečení a příspěvek na dopravu při dojíždění. Stejný program je i Motivační program Ústeckého kraje, který stipendijním způsobem podporuje vybrané obory, kterých naše škola má z celkového seznamu většinu.

O jaký obor je největší zájem?
Standardně největší zájem je o zedníky, tesaře, truhláře, mechaniky opraváře motorových vozidel, autoelektrikáře, strojní mechaniky a obráběče kovů. V současné době jsou nejvíc in ale kominíci a elektrikáři. Naopak horší je to u čalouníka.

Kolik je u vás děvčat ve škole?
Máme maturitní obory, jako technická zařízení budov, mechanik seřizovač a mechanik elektrotechnik, tak tam děvčata máme. Teď z hlavy to odhaduji na patnáct procent.

Učí se u vás hodně chlapců v problematickém věku. Máte problémy se šikanou?
Okamžitě ji řešíme, a proto je u nás minimální. Všichni pedagogové prošli speciálním školením. Případné problémy řešíme rychle a viníka razantně a tvrdě trestáme.

Nyní se rozmáhá kyberšikana.
Měli jsem takový jeden případ a utnul se okamžitě a dotyční museli opustit školu.

Štefl: Dlouhý kabát a vlasy v culíku

Dlouhý černý kožený kabát vystřižený jak z filmu Matrix. Přesně v takovém dorazil Vítězslav Štefl na rozhovor do redakce Deníku. Ale dlouhé vlasy nerozpustil, měl je v culíku. „Jsem tu jako ředitel školy, ne jako rocker,“ usmíval se.

Byli jsme domluveni na desátou hodinu, ale když ještě ve čtvrt nikde nebyl, zavolal jsem mu. „My máme sraz u vás? Já myslel, že přijedete k nám do školy,“ divil se.

Nestíhal. Prý měl od rána jednu schůzku za druhou. Když jsme vymýšleli nový termín, najednou se zarazil. „Víte co, sednu do auta a za chvíli jsem u vás.“

Vítězslav Štefl pochází z Jindřichova Hradce, do Ústí se přestěhoval s rodiči, když chodil do osmé třídy. „Pak jsem šel na gymnázium a následně vystudoval ústeckou pedagogickou fakultu, obor český jazyk,“ vzpomínal.

Po škole začal učit v Krásném Březně. Nejdříve na středním odborném učilišti obchodním, poté na stavebním učilišti. Dnes je ředitelem Střední školy stavební a technické.

„Ale pozor, ředitel má také vyučovací povinnost, takže učím pár hodin. Český jazyk už moc ne, nyní učím například hodiny informační a komunikační technologie. Ten kontakt se žáky je samozřejmě důležitý,“ uvedl otec jedné dcery, která také hraje na kytaru.

Učitelé si často stěžují, že jsou dnes žáci agresivnější. Souhlasíte?
Jsou, ale my to u nás nepřipustíme. U nás mají žáci kromě teorie i praxi, a tím mají stále změnu. Vědí, že když se učit nebudou, tak mají na stavbě či v podniku problém.

Takže vy nepozorujete změny v chování mládeže? Vždy ti starší říkají, ta dnešní mládež - to je …
Jsem přesvědčen, že to nyní spěje k lepšímu, nejhorší to bylo v polovině devadesátých let. To krize hodnot kulminovala. V současné době se přece jenom sice pomalu, ale snad jistě vývoj soudobé společnosti nasměrovává opět k morálním hodnotám, bez nichž se lidstvo obecně nikam nepohne. Čím dříve se to stane, tím pro společnost lépe.

Zahrajete žákům někdy na besídce?
Dělával jsem to na předávání výučních listů. A asi se k tomu vrátím. Pustím podklad a hraji do toho na kytaru, od blues až po tvrdý nářez.

Jste rocker, takže žijete heslem sex, drogy rockenroll?
Moment, ty drogy ne (smích).