Byly to nízké staré domy, které mezi šedesátými a sedmdesátými léty ustoupily výstavbě velkých domů. Na jejich místě dnes stojí za Hrnčířskou ulicí paneláky.

Přesto si Ústečané mohou pamatovat jeden odstřel. Jde o katovnu. Ve Velké Hradební šlo o poslední zbytek připomínky velké hradby z opevnění královského města Ústí na břehu řeky Labe. Jednalo se o odstřel starého domku, ve kterém přebýval občas litoměřický kat, když měl v Ústí práci.
O odstřelu soudní budovy na náměstí poblíž dnešní spořitelny 14. 1. 1976 jsme nedávno v Deníku psali.

Tehdy dělníci v Ústí na ochranu proti rozletu úlomků zdiva při odstřelu naposledy použili obložení zdí balíky slámy. Později při demolicích už používali pro zachycení rozletu zdiva pletivo a následně od roku 1983 i protiprachové ochrany.

Nebezpečí výbuchu

Další odstřel postihl domy na Předmostí, či spíše v Důlcích. V místech, kde dnes stojí pod Mariánskou skálou objekt patrových garáží a vedle prodejna aut. Předtím v únoru demoliční četa strhla dva domy na Předmostí.

Život budov ukončil odstřel 12. června 1977 o půl desáté dopoledne. Technickým vedoucím odstřelu byl Ivan Škrabal a jeho zástupcem Bohumil Zeman, oba z Vodohospodářských staveb Brno.

Samotný odstřel měl dramatickou předehru. Specialisté nabíjeli v sobotu. V neděli měli dát pokyn k odstřelu, ale o půlnoci přišla silná bouřka. To znamenalo, že odstřel mohl „zařídit“ kdykoliv během bouřné noci blesk.

V té době byli všichni střelmistři a vedoucí odstřelu v baru hotelu Bohemia. Bylo jim dobře. Střelmistři neměli za zády manželky, takže nemuseli u baru šetřit. Všichni ale rychle vystřízlivěli, protože blesk mohl místo nich náhle odpálit výbušninami napěchované domy. Museli s těžkým srdcem, a někteří i s těžkýma nohama, nastoupit v přílbách a zajistit okolo „ nabitých“ objektů bezpečnostní okruh.

K budovám určeným k odstřelu se nesměl přiblížit nikdo nepovolaný. V domech, které představovaly deset tisíc metrů kubických zdiva, dělníci vyvrtali 1900 vrtů a skončilo v nich 300 kg trhavin.

Škoda 50 zářivek

Nakonec došlo k odstřelu podle plánu. Jednalo se o odstřel tří budov, z čehož jedna představovala železobetonovou konstrukci. Pád konstrukce vyvolal otřes, který se projevil i v protější budově tehdejšího Uhlozbytu, dnes sídla finančního ředitelství.

Popadalo asi 50 stropních osvětlovacích zářivkových těles. Po kolapsu zářivek se správce objektu ptal na KNV pana Pečivy, který odstřel povoloval, o jak velkou škodu se jedná. Na tento „chytrý“ dotaz dostal i „chytrou“ odpověď : „Škoda padesáti zářivek se rovná škodě padesáti zářivek.“

Železobetonová konstrukce potrápila nejen světla v Uhlozbytu, ale také partu chlapů - brigádu socialistické práce - kteří dělali vrty do baráků. Vrty do železobetonu vedly k poruchám vrtaček, takže následovala soudružská výpomoc z národního podniku Permon v Roztokách u Křivoklátu. Urychleně dodali náhradní díly.

Železobetonová konstrukce si „lehla“ podle představ střelmistrů, ale před zahájením odtěžování materiálu, který ještě chvíli předtím představoval stěny, stropy a schodiště budovy, bylo třeba rozřezat autogenem železné armatury.