Role čestného kmotra mláděte, které se narodilo 31. března, se ujal Tomio Okamura. Ten také pro samečka vybral jméno. To muselo začínat na písmeno „S“ podle jména matky – velbloudice Salmy. „Vybírali jsme ze jmen jako Sáhib, Servác či Sindibád,“ popisoval výběr jména Tomio Okamura. Nakonec se s ústeckou Zoo dohodl na jménu Sindibád.

Pro Okamuru je ústecký velbloud prvním kmotřencem. „Doposud jsem byl kmotrem charitativních akcí a CD, ale zvíře je to první. Je to hezká změna. V naší uspěchané době zapomínáme, že člověk je součástí přírody a nad přírodou nemůžeme vyhrát. Neváhal jsem ani na minutu a na své náklady přijel,“ řekl po křtu.

Podle vedoucí zoologického oddělení ústecké zoo Petry Padalíkové, mají velbloudi v Ústí mláďata každý rok a matky jsou čím dál lepší. „Dříve jsme museli s odchovem dlouho pomáhat, dnes už je to jinak. Salma si navíc k porodu vybrala denní dobu, což pro velbloudy není typické. Do porodu jsme nemuseli zasahovat a vše proběhlo bez problémů.,“ řekla vedoucí zoologického oddělení.

Sobota ale nebyla jen o velbloudech. V zoo vrcholil Opičí týden a u příležitosti Mezinárodního dne Země mohli návštěvníci prožít příjemný den plný zajímavých aktivit. Celý den byl tématicky provázán s celoevropskou kampaní na záchranu lidoopů EAZA Ape Campaign 2010/2011.

Návštěvníci mohli v celém areálu zoo narazit na soutěžní a tvořivá stanoviště, kde si úkoly a aktivity vymysleli a připravili žáci několika základních škol a zástupci neštěmických skautů. Kromě toho bylo připraveno i malování na obličej a tradiční předváděcí akce se zvířaty.

V pavilonu exotária si návštěvníci mohli prohlédnout výstavu plakátů, které vytvořili studenti středních škol a učilišť, kteří se přihlásili do soutěže vyhlášené na začátku roku. Kromě toho byly k vidění i výrobky dětí mateřských škol, které se zapojily do akce Hop a je tu 3D lidoop, kdy netradičními technikami tvořily postavy primátů.

Pro všechny, které nenechávají chladnými negativní vlivy člověka na přírodu, bylo připraveno zajímavé povídání předního primatologa Stanislava Lhoty doprovázené promítáním emotivně laděného dokumentu o osudu orangutaní samice Green.

close zoom_in U restaurace Koliba si návštěvníci zoo mohli vychutnat africké hudební rytmy skupiny Taratibu, krátká vystoupení a dramatická představení žáků ZŠ Vojnovičova, ZŠ Praktická Bílina a ZŠ Povrly a další program.

A jelikož jsou Velikonoce, nemohli jsme se nezeptat Tomia Okamury, jak tyto svátky tráví.

Slavíte Velikonoce?
„Velikonoce samozřejmě slavím. Moje maminka pochází z Moravy, je katolického vyznání, takže nás už od malička vodila do kostela. Velikonoce byly jedny z hlavních svátků, které jsme vždy slavili. Chodili jsme na mši a malovali vajíčka. Vždy jsme se těšili i na pomlázku a nejinak tomu bude tentokrát. Mého šestnáctiletého syna vedu podobným způsobem. Mnoho lidí si myslí, že jsem z Japonska, ale z mých osmatřiceti let jsem osmadvacet prožil v České republice či Československu. Tatínek byl navíc z poloviny Japonec a z poloviny Korejec, takže jsem napůl Čech, ze čtvrtiny Japonec a z čtvrtiny Korejec. České krve mám jednou tolik než jakékoli jiné. Svátky slavím jako Čech.

Jsou Velikonoce svátkem, na který k nám jezdí zahraniční turisté?
Během velikonočního období navštíví Českou republiku téměř tři sta tisíc zahraničních turistů. Velikonoce jsou spolu s obdobím Vánoc a Silvestra jedním ze dvou nejvytíženějších turistických období, co se týče počtu zahraničních turistů v ČR.

Z toho ale téměř osmdesát procent navštíví pouze Prahu. Praha tak absolutně praská ve švech. Je to způsobeno hlavně tím, že v západních zemích mají státní svátek v pátek a v některých i ve čtvrtek.

Jedná se tak o velmi prodloužený víkend a to samozřejmě zahraniční turisté reflektují. Naopak třeba v Japonsku se Velikonoce neslaví vůbec. Nejde o národ s křesťanskou tradicí. Velikonoce i Vánoce jsou tam běžný pracovní den.

Problém České republiky je právě ten, že se turisté soustředí do Prahy. Ústecký kraj podle mě markantní nárůst turistů na Velikonoce nezaznamenává. České regiony nenabízí standard, který turisté vyžadují.

Je to škoda, protože Ústecký kraj má vedle sebe Německo, ze kterého tudy proudí stovky autobusů do Prahy a bylo by dobré, kdyby se Ústecký kraj pokusil zastavit turisty aspoň na oběd, včetně nějaké krátké prohlídky.

To může začít třeba původními a originálními gastronomickými specialitami. Ústecký kraj je až v druhé polovině žebříčku, co se týče příjezdu zahraničních turistů. V tomto ohledu je tu velký dluh, na kterém je potřeba zapracovat.

Nedávno jsem o tom mluvil s radním Ústeckého kraje Radkem Vonkou, který se tvářil aktivně, tak doufám, že se tu budou atraktivní produkty tvořit, aby se kraj posunul trochu dopředu.