Když se řekne Nataša Gáčová, hned se mi vybaví herečka Nataša Gollová.
Děkuji, mně taky a současně hned i film Eva tropí hlouposti. Když jsem byla malá, tak jsem říkala: „Dřív byla Nataša Gollová, teď je tady Nataša Gáčová!“

Její pravé jméno bylo Hodačová, to vy máte pořád stejné od narození, i když nyní vám tam ještě přibylo příjmení Nosková, že?
Ano, provdala jsem se za Martina Noska.

Za baskytaristu kapely Houba. Jak se tedy žije s punkáčem?
S punkáčem se žije výborně, protože on rozumí mé práci. On jezdí na koncerty, mají turné, mají fanynky. Ví, že když mám před premiérou, tak mě musí nechat být, protože jsem nervózní. Chápe i druhou roli v baru po představení, chápe zájezdy. On je pro mne dar z nebe.

Druhá role v baru po představení? Co to přesně je?
Odehraju představení a pak z šatny převlečená a odlíčená jdu pozdravit diváky do baru. Není dobré vždy hned utíkat domů.

Máte tedy i své fanoušky?
Na punkovým koncertě jsou fanoušci určitě osobnější. V baru málokdy ke mně někdo přijde a řekne mi svůj názor. Nevím, jestli to není tím, jak působím navenek. Jinak máme své věrné fandy, říkáme jim ultras a je jich asi deset.

Dostáváte květiny a plyšáky?
Plyšáky ne, ale květiny ano a nejvíce od svého manžela.

Posloucháte hudbu svého manžela?
Ano, mají zkušebnu přímo pod naší kuchyní, takže novou desku mám dobře naposlouchanou. Jinak punk moc neposlouchám.

Chystáte se mít potomka?
Nyní ne. Bavili jsme se o dětech i o adopci. Uvidíme, jak to dopadne.

Kdo vás přivedl do ústeckého divadla?
Koncem dubna v roce 2001 mě oslovil tehdejší umělecký šéf David Czesany. Nejdříve to bylo na hostování a pak na stálé angažmá. Do Činoherního studia jsem tedy nastoupila rovnou po škole.

Kam jste se přestěhovala?
Rok jsem ještě bydlela na koleji v Praze, dodělávala jsem si magisterské vzdělání, ale nakonec jsem s tím sekla a jsem bakalář. Po roce jsem začala bydlet na ubytovně, která je přímo v divadle. Bydlela jsem tam skoro 9 let. Bylo to úžasné, jsem jedináček a žít ve společnosti více lidí mi vyhovovalo.

Jaký byl Achab Haidler ředitel?
Co si budeme povídat, mít ve vedení divadla takovou osobnost, co se týká vzdělanosti a jazykové vybavenosti, je výhoda. Má charisma a přirozenou autoritu.

Čtete jeho Pirátské dalekohledy, tedy glosy k dění na Ústecku, v našem Deníku?
Ano, čteme to všichni z divadla a diskutujeme o tom.

Jak vnímáte jeho odvolání?
Jako změnu. Byl ve funkci sedmnáct let, což znamená, že všechny změny v souboru i na postu uměleckého vedení ustál. Ale byl čas na změnu. Vnímám jeho odchod z postu ředitele naprosto pozitivně.

close zoom_in Už jste se těšili na někoho jiného?
Ne, ale jsme ovlivněni problémy, které jsou. Achab byl ředitel instituce, která najednou byla spojována se stranou, za niž kandidoval. Mě osobně Pirátská strana nezajímá. V jejich programu jsem nenašla nic o kultuře, ani o školství. A já mám navíc negativní vztah k marihuaně. Za názory Achaba sice stojím, ale divadlo potřebuje peníze. Ředitel divadla a ikona Pirátské strany mi nejde dohromady.

Ředitel Severočeského divadla opery a baletu Tomáš Šimerda také kandidoval za Stranu pro zdraví, sport a prosperitu. Takže to zase není nic neobvyklého.
Není to nic neobvyklého, nesouhlasím ale s tím, aby divadlo bylo spojováno s jakoukoliv politickou stranou. Jako Nataša Gáčová chápu pohnutky Achaba, které ho vedly k zájmu o to, aby se například zjistilo, proč byly Městské sady tak drahé. Ale to je na bázi lidské.

Řekli jste Achabu Haidlerovi, že by měl od kritiky města upustit?
Ne. Mně jako herečce to nepřísluší. Asi mu to říkali lidé ze správní rady.

Když to shrnu, vy jste to nevnímali tak, jako že ten, kdo si začne otevírat pusu na vládnoucí politiky, tak přes ni dostane a přijde o práci?
Asi to tak někdo i vnímal, ale já určitě ne. Achab s kritikou nepřestane, naopak bude na ni mít více času. Ale co si budeme povídat, bez deseti a půl milionu korun od magistrátu divadlo nepřežije.

Myslíte si, že Činoherák právě „hraje“ o svou existenci? O život?
Ano, musím se přiznat, že se bojím o naši budoucnost. Máme už jen půl roku na vyjednávání s městem o další dotaci. Na post ředitele se dostal Vladimír Čepek, a to je pro město dobrý partner. Je vystudovaný právník a dramaturg.

Jaké jsou finanční podmínky pro herce v Ústí?
Ty nejnižší. Nájem, doprava a telefon se z výplaty zaplatí. Na víc si musíme přivydělat. Ale já nežiji v Praze, kde je vše podstatně dražší.

To pak musíte mít nějaké bokovky.
Máme, například děláme něco pro rozhlas, hodně lidí točí různé seriály, nebo hrají v inscenacích v jiných divadlech.

Co vy a seriály?
Objevila jsem se v několika z nich. Hrála jsem v Ordinaci v růžové zahradě,v Letišti a v seriálu Zázraky života.

Někteří herci seriály opovrhují. Vy tedy ne.
Já to mám zdůvodněné tím, že si potřebuji vydělat na boty.

Co jste v těch seriálech hrála?
V Ordinaci to byla pacientka, která rodí. Což byly asi tři záběry. V Letišti jsem měla větší roli, kde jsem hrála neuroložku, co léčila postavu, kterou hrála Anička Šišková.

Hrála jste také v televizní inscenaci o ekoteroristech, kde jste měla roli novinářky a milenky politika. Tam s vámi hrál i Achab Haidler, že?
Ano, jmenovalo se to Město bez dechu a byl to rok 2002. Tenkrát nás tam z ústeckého divadla bylo hodně.

Jak se sama sobě líbíte v televizi?
Zvykám si. Ty seriály jsem bohužel neviděla, protože nemáme doma televizi.

Chtěla byste hrát v nějakém velkém filmu?
Ano, už se na něj psychicky připravuji.

A máte vysněného režiséra?
S kým bych chtěla točit? Asi s nějakým americkým.

Hrála jste někdy v reklamě?
Objevila jsem se v reklamě, dostala jsem za to dobře zaplaceno a poznal mě jen jeden člověk (smích).

Na co to byla reklama?
Na UPC Direct. Počkejte, ne, to bylo na tu pojišťovnu Direct, hlavní roli tam měl Václav Rašilov.

Hrajete muzikál o ústeckých značkách. Jak tím žijete, jak vás baví?
Žiji tím plně, zkoušíme denně. Hrozně mě to baví. Poprvé dělám muzikálový žánr.

Takže všichni zpíváte?
Ano a hodně tančíme.

close zoom_in A dá se to i poslouchat?
Dá se to poslouchat (směje se a začne zpívat): „Lidičky poběžte, vždyť už se ženem, slyšeli jste, prej je mejdlo s jelenem …“ To je jen pro vás, nikam to nedávejte.

Vyčerpávají vás některá představení?
Psychicky určitě hra Nordost a fyzicky momentálně Ústecké značky, kde se hodně zpívá a je to rychlé. Dost náročný je pro mě i Revizor.

Velké uši trpaslíka Šmudly ve Sněhurce a sedmi trpaslících vám sluší, ale také potlačují ženskou krásu. Musela jste si na ně zvykat?
Musela, protože mi hodně padají. Na dvou představeních jsem je ani neměla, protože kvůli nim nedrží ani čepička. Musíme to vymyslet. Jinak mám pocit, že jsem roztomilý Šmudla. Strašně mě baví hrát trpaslíka.

A naopak - byla nějaká hra, u které jste byla ráda, že jste se jí už „zbavila“, že už má po derniéře?
Byla. V roce 2003 jsme skončili emancipovanou hru Fímejl.

Představení o vyvraždění Němců v Novém Boru měsíc po 2. světové válce Čechy je hodně silné. Jak jste vnímali protesty proti němu? Nešel z demonstrujících strach?
Bála jsem se. Nejvíc při premiéře v Ústí. Bylo to poprvé, nikdo nevěděl, co se bude dít. Těsně před představením za námi přišel režisér a řekl nám, jaký bude krizový plán. Pak jsem začala mít strach.

Jak se hrálo v takové atmosféře?
Bylo to hrozné. Ještě k tomu někdo odešel uprostřed přestavení na záchod. Kolega tam má úsek, kdy má oči zakryté rukama a prý si pořád říkal: „Teď mě bouchnou.“ Byli jsme hodně sevření a uvědomila jsem si, jaký asi měli lidé strach, když hráli divadlo v šedesátých letech. Měla jsem pocit, že má smysl hrát divadlo. My nikoho neobhajujeme, jen se vyjadřujeme k situaci. Když jsme to hráli v Novém Boru, tam už jsem neměla strach. Byl tam manžel a ředitel. Tam to bylo organizované a hlídané.

close zoom_in Gáčová: Trpaslík a čertík v jednom

Nataša Gáčová je herečkou a nezapře to ani při rozhovoru a fotografování. Usmívala se, dělala pózy, ale současně byla svá a spontánní. Zajímala se, jak ji asi namaluje karikaturista Radek Fetters. Prý už jednu karikaturu doma má.

Jak Radek Fetters nerad kreslí ženy, tak Nataša Gáčová se mu prý kreslila náramně. „Mám velký profil, tam je ta krásná bradička,“ říkala mi při fotografování herečka a přitom zvedala bradu nahoru. „Hezky to podpořím, pracuji pořád,“ smála se.

V divadle hraje trpaslíka, ale v životě je to spíše asi čertík. Je hodně temperamentní a živá.

Nataša Gáčová se narodila ve Stochově na Kladensku, kde měla i s ústeckým hudebníkem Martinem Noskem svatbu. „Musela jsem se se svým rodištěm nějak rozloučit,“ vysvětlila.

Jinak za své osudové město považuje Ústí nad Labem. Zdejší Činoherní studio je místem jejího prvního a zatím posledního stálého angažmá. Město si zamilovala. „Jsem tu šťastná. Ústí je město obklopené úžasnou přírodou. Čarodějnice tomu říkají magické spojení. Voda, skály a tak,“ zářily jí oči při té představě.

Je v Ústí ráda, neobíhá castingy a nesnaží se za každou cenu někam procpat. „Nepoužívám zázračné krémy, protože se mi moje vrásky líbí. A mám kolem sebe ty nejlepší lidi na světě,“ dodala spokojeně.

Máte v současnosti roli, která jakoby byla napsaná přímo na tělo?
Asi v Revizorovi. Příští rok má Činoherák jubilejní 40. sezonu. Tak věřím, že mě čekají další krásné hry, třeba i napsané přímo na tělo.

Prý jste se zamilovala do Ústí. Čím si to zasloužilo?
Všem se chlubím, že za patnáct minut od divadla jsem u vodopádu. To nikde není. Je tu krásná příroda. Marně se labskému údolí neříká Brána do Čech. Je to krása. Když jsem se například po dvou měsících vracela do Ústí, příjezd vlakem údolím mě úplně rozehřál. Jsou tu i architektonické skvosty, nádherné vily. Nebo na domech tu jsou různé krásné plastiky, jeden nádherný reliéf je na domu u Městských sadů. Chlubím se, že tady byl první mrakodrap! A to v chemičce. Schicht měl zase pro své zaměstnance domečky, školku, jídelny, a hlavně lázně. Tím se také chlubím.

A co vás tady štve?
Letos je to katastrofa s úklidem, je tu hrozná špína. Střekov a Severní Terasa jsou docela uklizené, ale centrum je jeden velký bordel.