Michal zahraje některé z nich jistě i v sobotu 7. května večer v Music Hall Irská v Ústí s kapelou Hrůzy a Davidem Deylem jako předskokanem.
Jenže Michal už dokázal víc. Napsal pár velkých hitů pro Anetu Langerovou, sólo CD Bílá velryba mu nezapadlo, jeho hit Budu ti vyprávět zněl v TV seriálu Vyprávěj z obrazovek často. A také píseň Olgy Lounové Osoba blízká z její nové desky Rotující nebe asi jednou bude hit.
Jakoby si řekli
Vyklube se ale nějaká „potrava pro rádia“ i z desky – soundtracku k filmu Lidice, který brzo vstoupí do kin? To CD s písničkami Xindla X, Lucie Bílé a řady dalších vyjde zrovna 7. května, kdy Michal dorazí hrát do Irské.. Nešlo se tedy na nové album Lidice nezeptat…
Za pár dnů vyjde soundtrack k filmu Lidice. Vy jste k němu dělal komplet scénickou hudbu – dostal jste tu práci díky hitu k seriálu Vyprávěj?
Spíš jsem zkusil oslovit pár kolegů-hudebníků, jestli by nechtěli napsat píseň na téma Lidice. Někteří se nechali inspirovat tím, co o Lidicích věděli, někteří se spíše zaměřili na samotný film.
Sešli se zde různí interpreti a různé kapely, napříč různými hudebními žánry. Od Dana Bárty, Lucie Bílé až po Xindla X, Vypsanou Fixu a Divokýho Billa. Propojením těchto třinácti písní jsou pak i ukázky ze samotné scénické hudby k filmu Lidice.
Začal to Budař
Na ní jste ovšem nedělal sám, že?
To ne, jsou zde zastoupeni všichni tři autoři, kteří na filmu pracovali: James Harries, Karel Heřman a já. A jestli jsem se k tomuto filmu dostal přes Vyprávěj? To asi ne, spíš tomu pomohla souhra náhod a určitě Honza Budař, který po mně chtěl zaranžovat jeho píseň na soundtrack. Tím to tenkrát celé začalo.
A možná i naopak – co rozhodlo o tom, že jste tu nabídku přijal?
Nejdříve jsem to odmítl, netroufal jsem si na to, měl jsem přirozeně respekt k takhle velkému tématu a s filmovou hudbou jsem neměl zkušenosti, ale asi po týdnu jsem se rozhodl, že to zkusím, přesvědčil mě Karel Heřman a Aleš Zenkl z naší kapely, hlavně Karel už nějaké zkušenosti s filmem měl. Pomohlo i to, že vzhledem k času jsme si těch asi sedmdesát hudebních motivů rozpůlili s Jamesem Harriesem.
Vraceli mi je často
Řekněte – stačí, napadne-li autora zajímavý motiv, nebo to zdaleka není tak jednoduché?
Některé motivy šly hladce a skoro samy, s režisérem Petrem Nikolaevem jsme po čase našli stejnou vlnovou délku, emotivní soulad. Některé mi vraceli i pětkrát, například finální hudba, která se prolíná až do závěrečných titulků, mi dala zabrat, je tam jakýsi vrchol, pak pokles a pak další vrchol, který trvá skoro šest minut.
Je to ve vaší tvorbě přelomová záležitost? První film…?
Určitě ano, pracovali jsme na tom intenzivně pět měsíců, nebojím se to srovnat s vynaložením energie jako při natáčení alba. Sice jsem nemusel psát texty, ale hudba je rozepsána a aranžována mnohem složitěji. Nevím, jestli se ještě někdy dostanu k filmové hudbě, ale i kdyby ne, už tímhle filmem jsem si splnil sen. Přál bych to i ostatním muzikantům.
Vybíral jste si pro soundtrack také interprety? A – podle čeho vlastně?
Já se k tomu dostal až v době, kdy už měli písničky na téma Lidice složené Dan Bárta, Tarafuki, Honza Budař a Jana Lota. Pak jsem udělal Plamen (nakonec duet s Anetou). Poté mě oslovila produkce filmu, jestli bych nenapsal píseň pro Karla Gotta. To mi přišlo téměř nemožné, ale zkusil jsem to.
Na desce ale ta Gottova není, že? Proč se tam nedostala?
Nakonec to nějak termínově nedopadlo. Ale zájem se tohoto projektu zúčastnit projevila Lucie Bílá, která má k Lidicím vztah –pochází nedaleko od Lidic. Upravil jsem trochu text a Lucie to nazpívala moc pěkně, tak nějak přírodně.
Márdi i Xindl X
No a pak jsem si říkal, že by to mohlo zajímat i kolegy a kamarády z různých kapel, o kterých jsem věděl, že to napíšou vkusně a citlivě. Oslovil jsem Prochajdu z Billů, Márdiho z Fixy, Xindla, Vladimíra a Tobiho. Všichni se tou myšlenkou nadchli a opravdu velmi rychle napsali jednotlivé písničky.
U některých filmových alb je to zvláštní – písničky z nich třeba i ve filmu samotném nejsou. Které z písniček z CD se tedy objeví ve filmu Lidice? A kde – při kterých scénách?
Vlastně jen jedna jediná a to jen motiv písně Slunce bylo krásné, kterou nazpívala Lucie Bílá. Je to motiv popravy lidických mužů.
Příběh tím ožívá
Podle toho, co už jsem slyšel a četl, řekl bych, že děj Lidic je dobře vymyšlený a hodně silný. Souhlasíte? A pokud ano – čím je pro vás osobně zajímavý, poutavý?
Scénář Zdeňka Mahlera mě naprosto dostal. Po přečtení jsem si říkal, že by to mohl být mimořádný film. Navíc o některých věcech jsem vůbec neměl tušení, že se staly, nebo jsem si myslel, že se udály jinak. Znovu tím příběh ožívá a dostává jakýsi nový rozměr.
Videoklipy jsou jedna věc – a film druhá. Zahrál byste si i vy sám ve filmu? Když ano, v jakém žánru nejraději, popřípadě jakou roli?
Nejsem herec, ale třeba procházejícího nenápadného muže v dáli bych možná zvládnul…
Vznikla písnička Osoba blízká, kterou má na své zbrusu nové desce „Rotující nebe“ zpěvačka a herečka Olga Lounová, na objednávku?
No vlastně jsem to psal trochu kvůli Ondrovi (Xindl X), protože jsem Olinku bral spíš jako herečku.
Potom mě ale velmi mile překvapila, jak má krásný hlas a tak jsem rád, že to nakonec dopadlo.
Jak znělo zadání té objednávky?
Zadání žádné nebylo, prostě to nějak vypadlo. Psal jsem to loni na podzim. Trochu si říkám, že je škoda, že se rozešli. Teď ta písnička dostala nový význam…
Překvapilo vás tedy, že Olga Lounová už není s Xindlem X?
To stává…rozhodně přeju oběma hodně štěstí.
Duet s Anetou
Zmínil jste, že je na Lidicích také váš společný duet s Anetou. Byla vaše třetí spolupráce s Anetou Langerovou jako návrat do stejné řeky?
Říkal jsem si, že jsme s ní vlastně nikdy nic oficiálně nenazpívali, takže bychom to mohli zkusit teď. Plamen není žádná exhibice, je to co nejobyčejnější a nejprostší přednes, takové sdělení příběhu.
Která písnička – a která scéna z Lidic – jsou pro vás nejsilnější? A zajímalo by mě, zda také spolu souvisejí.
Těch míst je tam asi víc, na soundtracku je to motiv vzpomínka. Ne, nebudu prozrazovat scénu ve filmu, ale to místo je pro mě opravdu silné…
V Ústí ve Sport Pubu Irská na Zimním stadionu před vámi v sobotu 7. května zazpívá místní pop zpěvák David Deyl. Znáte se? Jak jeho písničky vnímáte?
Párkrát jsme se s Davidem určitě potkali, ale přiznám se, že ho nestíhám, tak jako tolik ostatních, poslední dobou až tak sledovat.
Co od vás uslyšíme? Také novinky?
Zahrajeme takový výběr za všeho, poslední desku Napořád, Velrybu i staré pecky… no a jestli přijde Eva (neboli Budu ti vyprávět – velký hit ze seriálu Vyprávěj – poznámka autora)…
S basistkou Eliškou
Déle než rok jste v Ústí nehrál, za tu dobu se mohlo ledacos změnit. Co je nového u Michala Hrůzy? Co vás s kapelou letos čeká? Není pomalu čas na novou desku?
Máme novou basistku Elišku. Těšíme se na festivalové léto, no a desku už taky pomalu dáváme dohromady, možná ke konci roku by mohla být hotová?
S překvapením jsem zjistil, že jste se také proměnil v módního návrháře. Jak zajímavé pro vás bylo navrhovat design bot pro volný čas? Objevil jste v sobě skrytý talent? A proč právě tyto barvy? Červená a žlutá – jako plameny?
Mě osobně to nesmírně bavilo. Byla to taky trochu legrace, udělat boty hrůzy. Takže to s trochou nadsázky má asi evokovat plameny.
Navrhovala i Aňa Geislerová. Být holkou – oblékl byste si její boty? Nebo koupil je své partnerce?
Nevím, neviděl jsem je, ale myslím, že jsme všichni chtěli nějak podpořit starý dobrý botasky. Za odměnu jsem dostal deset párů, tak doufám, že mi dlouho vydrží…
Patos je nevkusný
A ještě na závěr zpět k filmu Lidice, respektive k desce – soundtracku k němu. Je právě toto CD to pravé místo, kde by se nemělo patosem šetřit? Patří sem?
Nevím, slovo patos vnímám trochu jako něco nevkusného, něco jako klišé… To na tomto soundtracku doufám není.
