Stojím na kraji bazénu a vrhám se do vody pro figurínu člověka, která představuje tonoucího. Oblečený andulák zatěžkaný cihlou váží asi patnáct kilogramů. Nebrání se. Přesto je jeho záchrana téměř nadlidský úkol. Potápí se a vysmýká se mi. Nejde pořádně se za co zachytit.

Zachránit tonoucího z vody není vůbec snadná záležitost. Často jde o nebezpečnou záležitost. Jsou případy, kdy nakonec utone spíš záchranář, než koupající se člověk.

Ten, kdo se topí, má totiž tendenci zachytit se čehokoli a v panice může ohrozit samotného zachránce. Jen velmi zkušení a procvičení záchranáři se proto mohou vrhnout přímo do vody. Tonutí ve vodě je jedno z největších nebezpečí při letních radovánkách. Příčinou může být podcenění sil nebo náhlá svalová křeč.

„Zachraňovat musíš tehdy, pokud jsi za tonoucím. Pokaždé se snaž být za ním. V některých případech se topící člověk brání, bojuje o život takovým způsobem, že kope kolem sebe, chytá se všeho a mohl by tě stáhnout pod vodu,“ radí z břehu lektor Akademie plavčíků České republiky Petr Urban.

Jen co se mi podařilo podplavat figurínu, chytám ji kolem ramen a nadzvedávám jí hlavu. „Tak je to správné. Bradu mu zakloň co nejvíce nahoru a jakoby si ho polož na sebe. Tomuto se říká záchrana tonoucího tažením. Osobní zásah ve vodě je hodně důležitý. Po přiblížení k tonoucímu je důležité jeho narovnání ve vodě a nesmí se zapomenout na osvobozující chvaty. Těch máme šest způsobů,“ vysvětluje plavecký instruktor.

Plavu naznak a přitom pravou rukou držím figuríně hlavu nad vodou. Snažím se anduláka nadzvednout. Jeho mokré oblečení váží snad tunu. Figurína se opět potápí. Ke břehu je to ještě asi osm metrů. Znovu se nořím pod hladinu a poslepu nahmatávám figurínu. Záchrana začíná nanovo.

„Šance na přežití těžce zraněného či postiženého ve vodě je dána pěti faktory: odpovědností lidí, co nejrychlejším přivoláním odborné pomoci, poskytnutím první pomoci laikem, úrovní a rychlostí odborné první pomoci a úrovní poskytnuté nemocniční péče. Na nejnižší úrovni této posloupnosti je článek první - odpovědnost lidí, třebaže poskytnout první pomoc a pečovat o zraněného nám ukládá zákon, a článek třetí, poskytnutí laické první pomoci.

Důraz při poskytování první pomoci je kladen hlavně na rychlost. Čím déle je postižený ve vodě, tím menší je naděje na úspěšné přežití. Stejně tak s oživováním je nutno začít co nejdříve,“ vysvětluje Petr Urban. Voda v bazénu ústeckých městských lázní má příjemných 26 stupňů Celsia. Figurínu se mi konečně podařilo dopravit ke břehu. Její vyzvednutí ale není vůbec snadné.

Delší dobu jsem neplaval. Začínám cítit nepříjemné křeče do nohou. „Sama o sobě ti svalová křeč nic neudělá, ovšem pokud tě přepadne ve vodě, tak jsi v přímém ohrožení života. Jestliže zpanikaříš a začneš se bát utopení, je to hodně zlé,“ varuje mě plavčík.

„Ideální je přestat plavat, pokusit se držet hlavu nad hladinou a opatrně propínat postižený sval, dokud bolest neodezní. Lépe by samozřejmě bylo z vody okamžitě vylézt a udělat to až na břehu, ale jde to zvládnout i ve vodě. Hlavně musíš zachovat klid,“ říká Urban. Figurínu se mi mezitím podařilo dostat zcela z vody na okraj bazénu.

„Nejdůležitější je okamžitá resuscitace, zvýšenou pozornost věnuj ústní dutině, odkud musíš odstranit všechny překážky bránící umělému dýchání (u tonutí je to zejména listí či bláto).

Vodu se z dýchacích cest nepokoušíme vylévat, velmi rychle se vstřebává sama. Nezapomínáme ani na podchlazení. Proto vysvlečeme postiženého z mokrých šatů a přikryjeme například suchou dekou,“ popisuje způsoby záchrany lektor Urban. „Pokud se postižený po resuscitaci probere již na místě, zajistíme mu přesto převoz do nemocnice,“ upřesňuje.

Ještě předtím musíš zahájit oživování. Komprese provádíme hranou dlaně mezi dlaní a zápěstím jako pístem. Postižený leží na rovné pevné podložce a hranu dlaně přikládáme na hrudní kost ve výši její dolní části – u mužů pod spojnici bradavek – a stlačujeme hrudník do hloubky 4 – 5 centimetrů frekvencí 100 x za minutu,“ radí lektor. Daří se. Figurína ožívá. Mám radost.

Na tonoucího si nakonec zahraje Petr. Skáče do vody a předstírá tonutí. Mám za úkol skočit pro něj a zachránit ho. Jen co se k němu přiblížím, ožívá. Máchá kolem sebe. Sápe se po mně. Jde mi po krku. Snaží se mě stáhnout pod hladinu.

Polykám vodu. Bojuji ze všech sil, nejen o jeho, ale teď i o svůj život. Pokouším se vymanit z jeho objetí. Čím více se Petr snaží udržet se nad hladinou, tím více mě strhává pod vodu. Vysiluje mě. Nakonec ale vítězím. Přemáhám ho a bradu mu tlačím nahoru. Zklidňuje se. Snažím se doplout i s „tonoucím“ na břeh. O pár okamžiků už opět začínám s resuscitací.

Na to, jak správně postupovat při záchraně tonoucího, jsme se zeptali Petra Urbana z Akademie plavčíků ČR:


Co je třeba udělat, když zpozorujeme tonoucího člověka ve vodě?

„Pokud zpozorujete ve vodě člověka, který plave na hladině obličejem dolů nebo má potíže s plaváním, pokuste se ho zachránit vlastními silami jen v případě, že jste velmi dobří plavci. V opačném případě byste navíc ohrozili i své zdraví nebo dokonce svůj život. Pokud tedy nejste dobrými plavci, nejlepší co můžete udělat je, zavolat ihned linku 155. Stane-li se tato událost na veřejném koupališti, volejte nejdříve plavčíka. V případě, že skočíte pro tonoucího do vody, obraťte jej na záda a podle obrázku uvedeného v úvodu se jej snažte dopravit na břeh. Přestává-li tonoucí dýchat, pokuste se o umělé dýchání (zakloňte postiženému hlavu, stiskněte nosní dírky a vdechněte do jeho úst). O umělé dýchání ve vodě se raději nesnažte, pokud nejste dobří plavci nebo pokud nestojíte na dně.“

Co je třeba udělat, je-li už tonoucí mimo vodu?

„Pokud je tonoucí po vytažení na břeh v bezvědomí, zkontrolujte základní životní funkce. Zvedněte mu bradu, aby se uvolnily dýchací cesty a pak zkontrolujte dýchání a pulz. Jestliže postižený nedýchá, zahajte umělé dýchání z úst do úst. Když je postižený v bezvědomí, ale dýchá, podepřete mu hlavu a otočte jej do stabilizované polohy, aby se uvolnily dýchací cesty. Pokud ale máte podezření na poranění hlavy, zad nebo krku, neobracejte postiženého do stabilizované polohy.
Odstraňte z postiženého mokrý oděv a přikryjte jej dekou.“

Druhy tonutí jsou dva

Tonutí vlhké: Dochází k vdechnutí vody do plic. Sladká voda se zde rychle vstřebává díky osmóze do červených krvinek. Pokud se do plic dostane slaná voda, červené krvinky mají snahu slanost ředit a vypouští do plic další vodu, dochází tak k otoku plic.
Tonutí suché: Do plic se žádná voda nedostane, dochází k reflexivnímu stažení (křeči) svalů hrtanu s následkem zástavy dýchání. Toto se může stát při ponoření hlavy pod vodu. V obou případech je znemožněno plicím správně pracovat, tělo se ocitá bez kyslíku a tonoucí upadá do bezvědomí.