Se „slámou v botách“ mohou odcházet návštěvníci z výstavy Zelená architektura.cz. Balíky slámy totiž bývají stavebním materiálem šetrných domů – objektů, které neubližují přírodě.Právě jim – těm architektonicky zajímavým z nich – je věnována „zelená expozice“ v Infocentru v Paláci Zdar na Mírovém náměstí v Ústí.
Výstava bude do 29. května ukazovat na 50 objektů, vedle rodinných domů i budovu banky, vinařský dům s celým zázemím, středisko ekologické výchovy, domov pro seniory či rekreační sportovní areál. A dokazuje tak, že stavět takové domy jde – jen chtít!
Jsou zde také příklady dvaceti objektů z Ústecka. Patří mezi ně také Palác Zdar, který nyní výstavu hostí.
O výstavě více řekl její autor Jakub Žoha, rodilý Ústečan, student Fakulty architektury ČVUT v Praze.


Má inspirovat


Vaše výstava je zajímavá. Přesto - co chce říci svým návštěvníkům?


Výstava má inspirovat. Dělal jsme ji s Kristýnou Císařovou proto, aby se lidi přišli podívat a třeba i srovnávat stavby objektů z různých míst ČR s těmi z Ústecka.

Právě ty ale byly na vernisáži pro některé návštěvníky oříškem. Ptali se: „Kde jsou? Nezapomněli na ně?“

Nezapomněli jsme, záměrně nemají své panely – můžete je vidět jen díky projekci. Možná bude přes den vypnutá, ale požádá-li návštěvník pracovnice Informačního centra v Paláci Zdar, pustí mu je. Slíbily to.

A ještě jedna bezprostřední reakce hostů vernisáže: „Alespoň u některých objektů bychom rádi uvítali cenu. Zajímá nás, kolik stojí postavit takový dům“. Takže – kolik?

Ceny tu nejsou, protože to je soukromá informace pro investory, vlastníky objektů. Zapátrá-li ale zájemce na internetu, na různých webových portálech se dají takové informace, rozpočty na podobné stavby, sehnat. Jinak ale – každá dobrá věc stojí peníze, to je jasné.

To skoro vypadá, jako byste mi to dnes nechtěl prozradit… Tedy – kolik takový dům dnes stojí?

Rodinné domky, které tu jsou, jsou docela malé. Ale když člověk přemýšlí normálně, a nemusí si stavět barák 350 metrů čtverečních se třemi koupelnami a obývákem jako halou – jak to bohužel bývá – sníží náklady na rozumnou mez. Když se tedy rozhodnete pro dům, který má obytný prostor s kuchyní, dětský pokoj, ložnici a malou pracovnu, pak takový dům přijde na jeden až dva miliony korun. Samozřejmě bez pozemku…


„A starejte se!“


Na čem všem je cena závislá?


Dost záleží, jak se majitelé podílejí na realizaci. Pustí–li se do ní sami, je to méně, než když jen stavbu někomu zadají, řeknou: „A starejte se!“
Když ale nad svým novým domem víc přemýšlí, vybírají si materiály a spolupracují s architektem, lze dospět k rozumné ceně, k rozumným závěrům, k dobrému výsledku. Něco se třeba vypustí, za ušetřené peníze se udělá něco jiného… Vše je tedy především o rozumném přemýšlení a o dialogu.

Řekněte – proč jsou na výstavě balíky slámy? Vypadá to trošku divně…


To proto, že se jmenuje Zelená architektura. A v České republice vzniká spousta realizací, které používají slámu jako izolaci. Vždyť je to přírodní materiál, který se dá vypěstovat a poté se zase rozloží. Spousta majitelů ji preferuje oproti polystyrénu, který není moc ekologický materiál. Dodnes se neví, co se s baráky z něj stane za patnáct, dvacet let.

Člověk si s ním zateplí a ušetří, ale jestli takový dům bude fungovat ještě za padesát let, se neví. Zatímco o kameni a o cihle se už něco ví – používají se po staletí.

Co myslíte – dá se o vaší výstavě mluvit jako o „výkladní skříni české architektury“?


(rozpačitě) Tak bych ji nenazýval. Rozhodně ne. Určitě reprezentuje špičku, ale jako výkladní skříň by výstava vypadala trošku jinak.
Zde jsou domy, které vznikly s ohledem na šetrné bydlení, přemýšlení nad přírodou. Doporučuji slova Václava Cílka, která tuto výstavu provází. A já s ním hodně cítím. Když třeba Václav Cílek mluví o protipovodňových opatřeních, tak říká: „Já bych každého vzal nad vesnici, ať se podívá jak tam vypadají potoky, jak to funguje – a pak dělat protipovodňové bariéry“.

Ne dělat nejdřív ochranu, ale dřív zjistit příčinu těch problémů.A právě takové myšlení by mělo být v naší výstavě odražené. Je tu tedy třeba dům, který je normální, obložený dřevem. Nemusí to být žádný klenot, ale je zkrátka kvalitně provedený.

Co dokazuje ten relativně široký záběr důvodů vzniku objektů z výstavy? Vedle banky jsou tu obytné domy, sportovní areál, penzión pro seniory, rekreační areál… Říká to, že lidé v různých odvětvích své činnosti začínají přemýšlet rozumně?


Dalo by se to tak říci. Tato výstava měla téma šetrné bydlení v kombinaci s architektonickou kvalitou. A ta pestrost využití objektů ukazuje na to, že dobré domy mohou vznikat za všech okolností, ve všech lokalitách, ve všech velikostech.

Častý argument lidí dnes je, že si prostě dobrého architekta nemohou dovolit. Co vy na to?


Tvrdí se to, ale není to úplně pravda. Vždyť třeba když jdete k lékaři, třeba k zubaři, také za něj musíte zaplatit, třeba za rovnátka – a nepřemýšlíte o tom. Ale když si lidi staví dům, tak většinou osloví někoho od souseda či podobně, nebo si ho dělají sami, a ten dům pak bohužel nevznikne tak, jak by mohl vzniknout.

Architekt studuje svůj obor pět let – jen o rok méně než medicínu. A když si vezmete, že člověk stráví v barácích 80 až 90 procent svého času – prostě třetinu dne spíme v posteli v domě, který je okolo nás, nebo pracujeme v kanceláři. I ta na nás nějak působí. Prostředí okolo nás zkrátka musí být kvalitní, což by mělo být naším cílem. I takovou kvalitu v životě hledejme. Aby to nebylo jen dobré auto, skvělý mobil a moderní výkonný počítač, abychom dnes také dobře bydleli.


Statek z Arnultovic


Který dům z ústecké výstavy je dnes vaším favoritem a proč?


Můj velký favorit je „ten“ z projekce – je to jeden z představených objektů z Ústecka. Mluvím teď o zajímavé rekonstrukci statku v Arnultovicích, která paradoxně vznikala bez architekta. Ale majitelé na tom pracovali deset let a vše vytvářeli postupně, s velkým nadšením i úsilím.

Spolupracovali s různými řemeslníky, zachovali většinu věcí, které zde byly a doplnili je svým nábytkem a zajímavými nápady, designem do koupelny…
A pak ta symbióza prostředí statku z 19. století s tím současným dělá z objektu úplně úžasný dům. Ti majitelé jsou úžasní a obešli se bez architekta. To je opravdu skvělá kombinace, skvělá realizace. Proto na výstavě je.


A z ostatních objektů?


Z nich se mi líbí banka od Josefa Pleskota, kterou jsem navštívil i osobně. Mám tedy tu zkušenost osobního prožitku, což je také důležité. A musím říci, že to je prostředí, které na člověka působí dobře. Přijdete tam, můžete si otevřít okno a vyvětrat si. Součástí toho velkého objektu, který zaměstnává na dva tisíce lidí, je velká kantýna, pošta i další zázemí, aby si tam zaměstnanci mohli i nakupovat. Vše je dobře vymyšlené a kvalitně provedené.

Jsou všechny objekty z výstavy funkční, slouží svému účelu?


Ano, jediná výjimka je český dům, který sloužil pro výstavu. Tak to prostě funguje…

Výstava je dvojjazyčná, v češtině i angličtině. Zamíří i za kopečky?


Výstava vznikla v roce 2008 v Galerii Jaroslava Fragnera v Praze. Kurátor Petr Kratochvíl dal dohromady desítky českých staveb, které v té době byly hotové, popřípadě to byly rozdělané objekty, které už jsou dnes hotové. Ten rok byla výstava v Praze, poté putovala do Berlína na Archi Czech, velkou akci s asi pěti výstavami propagujícími českou architekturu.

Nato ji ukazoval Hamburk, viděli ji v Brémách, představila se ve Vídni i v Budapešti a poté i na pár místech v Česku. A teď je v Ústí nad Labem, odkud sám pocházím. Od roku 2005 studuji v Praze na ČVUT architekturu, ale Ústí mám rád a myslím si, že každá taková věc zde může přispět k dobrému prostředí, ke změnám, které se zde odehrají.

A dějí se, žije „to“?


Dost se v současnosti diskutuje o architektuře na webu www.usti–aussig.net, je na něm hodně aktuálních a zajímavých věcí. A záleží jen na občanech, jak se k tomu postaví, projeví svůj zájem. Nejde, aby se o veřejném prostoru, kde žijeme, rozhodovalo jen někde potají – a třeba i skrz úplatky.
Férová architektonická soutěž totiž přispívá ke vzniku dobrého domu.

Jak to funguje?
Pozve se víc architektů, sejde se několik projektů, může se o nich vést diskuze… Vždy se mohou udělat chyby – víme jak dopadla Kaplického knihovna, kde to byla chyba managementu…


Aby tu bylo hezky


Nebo jak dopadla kaple v Ústí na Mariánské skále… Zatím nestojí.


To ano. Ale určitě má Ústí ohromný potenciál, já to vnímám úžasně. Takové město v údolí s řekou u nás nenajdete, i v Německu je jich jen pár. A navíc pěkné okolí – to je fenomenální. Máme tu České Švýcarsko, Tisou, celé Sudety mají úžasnou energii. Když se koukám z Komáří vížky na kopečky s jeřáby, mám husí kůži na zádech. A vnímám to jako kraj, odkud pocházím a chci, aby tu bylo hezky.
Ostatně, nejsem v tom sám. Je tu spousta mladých lidí, kteří se rádi do Ústí vrací.