Někdo se s nimi fotí, jiný jen odevzdaně vzdychá. „Krasavci, co? To musí stát peněz a času v dílně,“ říká snad každý druhý, kdo tu je. Je právě sobota ráno a na velkobřezenském zámku se sjíždějí účastníci jubilejního, desátého ročníku závodu veteránů O pohár hraběte Chotka.

„Je tu spousta vzácností, až přechází zrak,“ povídá mi zdejší kastelán Miloš Musil. „Přijelo jich víc, než jindy. Je vidět, že je ta akce už zavedená a má dobrý zvuk. Samozřejmě s tím počítáme i do budoucna,“ pokračuje a hned neopomene připomenout, že tu další sobotu mají dostaveníčko majitelé klasických vozů Mercedes – Benz z let 1960 až 1980. „Budou tu končit svou spanilou jízdu.“

O chvíli později už zase korzuji kolem unikátních veteránů. Jako každý rok, musím obdivovat Pragu Piccolo z roku 1926. Hned vedle stojí další krasavec, Tatra 75 z roku 1936. Samozřejmě tu nechybí ani hasiči v historických uniformách se svou na červeno natřenou hasičskou „Škodověnkou.“

Výš v parku už stojí automobily mladšího data narození, přesto ale už dávno motoroví dědečkové. Mazlík od pana Ferdinanda Porsche mezi Fiaty a Citroeny, lidově zvanými „kačeny,“ vyčnívá stejně výrazně, jako mezi Škodami Feliciemi „tisícovka embeso.“ Prostě, je to něco jiného.

Zdaleka nejvíc je tady ovšem motocyklů a především Jawa 350. U nich postává dědula s fajfkou. Nebo vojáček s hodností vojína v „šedesátkových jehličkách“ se „sklopkou“ samopalem vz. 58 na zádech a bílým „kokosem“ na hlavě. Jinak Ondřej Fischer z Ústí.

„Já jsem původně měl policejní motocykl a kamarád vojenský. Oba jsme je ale chtěli mít přesně opačně, tak jsme si je nakonec vyměnili,“ líčí mi své začátky.

Když se ho ptám, kolik na renovaci staré „kejvačky“ strávil hodin, číslo se nedozvím. „Ono se to takhle říct nedá, prostě uvedení do takového stavu je asi půl roku práce,“ popisuje Fischer.

O chvíli později spouští džezová kapela dobovou muziku a zábava dostává ten pravý retro charakter. Procházím chodbou okolo vyvěšených, prastarých fotografií hraběcí rodiny Chotkových, podle nichž závod získal kdysi jméno, do kanceláře pořadatelů závodu z AMK Česká Brána.

„Je to sedmdesát vozidel,“ říká mi uspěchaně Daniel Slapnička mezi rozdáváním pořadových čísel závodníkům. „Přijeli snad všichni, kdo se přihlásili.“

Také mi vysvětlí, že závodníci na veteránech vyrazí do Ploskovic a zpět. „Je tu kopcovatý terén a už se stalo, že ti, kdo mají ve vozech spádový karburátor, museli do kopce couvat, aby ho vůbec vyjeli,“ vzpomíná na minulé ročníky.

Přez zámkem se mezitím už řadí ke startu. Za několik minut je odmáváno. Netrvá dlouho a za rachotu motorů i čmoudu z benzínu a nafty závodníci mizí. Tak si dám v nastálém tichu ještě klobásu s limčou ze stánku a jedu domů.

Škoda jen, že nedorazilo žádné ze slavných Š 110 R, nebo alespoň jedno Chevy Camaro druhé generace, nebo Ford GT, napadá mě. Ale to bych chtěl asi příliš, tak snad příště.