Bude hrát Ústí příští rok extraligu? Je tady ještě nějaká možnost?
Sportovní cestou to nevyšlo, takže ještě doufáme v jinou cestu. Myslíme si, že podmínky, které tu k hokeji jsou, mají extraligové parametry. To stejné platí o Chomutovu. Ukázali jsme v baráži, že i po sportovní stránce na nejvyšší soutěž máme.

Budete se tedy snažit o rozšíření extraligy?
Ano. Změnu by to chtělo a bylo by to i oživení pro diváky a rozšíření by přineslo i vyšší zisky.

Není z diváckého hlediska lepší hrát špičku první ligy než o sestup v extralize?
Já myslím, že ne. Diváci chtějí vidět větší kvalitu, týmy jako Sparta, Slavie, Pardubice a další musí táhnout více, než Písek nebo Tábor.

Jak hodnotíte barážovou porážku od Mladé Boleslavi s odstupem času? Povídá se, že rozhodčí chtěli Boleslav v extralize více než vás kvůli sponzorovi, kterým je Škoda.
Nejsem si jistý, že ten zápas někdo ovlivnil. Po dlouhé době měla baráž vysokou sportovní úroveň. Boleslav byla šťastnější a měla brankáře Schwarze. Jsem osobně přesvědčen, že sérii jsme prohráli v prvním domácím utkání, jehož závěr jsme nezvládli.

Jaké jsou podmínky pro hokej v Ústí oproti Boleslavi, kde jste působil předtím?
Minimálně srovnatelné, jestli ne lepší. Ústecký stadion prošel rekonstrukcí a má extraligové parametry. Podmínky, které tady jsou v Ústí, jsou neskutečné a nadstandardní. Extraligu bychom si zasloužili.

Boleslav se dostala do baráže hlavně kvůli odečtu bodů, kdy měli „papírové“ chyby v přestupech hráčů. Dáváte si nyní na to více pozor i vy?
Musíme to nazvat správným jménem, byly to úplné školácké chyby. To se nesmí stávat. Byla to nedbalost a manažerská prohra Plzně, Kladna i Boleslavi. Na druhou stranu se jich zastanu, že nikdo nemáme online přístup do databáze a nemohu si ověřit, jestli naši hráči mají vše v pořádku.

Jaromír Šindel.

Jaký je po sezoně o hráče z Ústí zájem?
Je o ně velký zájem. Největší asi o Robina Hanzla, ale my je nechceme „prodávat“, pokud tito hráči budou mít i nadále zájem pomoci v boji o postup. Chceme tým udržet pohromadě. Zájem je také o Pajiče, Čurilu, Francouze, Handlovského a Poživila. Mikulík už odešel do Mladé Boleslavi.

Jaký tip na hráče se vám pro Ústí vydařil a naopak, s kým nejste spokojen?
Myslím si, že když se z pěti hráčů ujmou tři, tak to je skvělý výsledek. Z tohoto pohledu se to povedlo. Přišli Ludvík, Čurila, Hořava, Rod a Poživil, kteří naše očekávání splnili. Naopak trochu za nimi zůstal Diviš, Kanko se neprosadil vůbec. Brankář Francouz je kapitola sama o sobě, tento nákup se povedl dokonale. Další příchody během sezony situaci také vylepšily. Místo zraněného Pazourka přišel Handlovský, Hampl a Černý se také perfektně chytli. No a přínos Roubíka jsme viděli všichni, a proto jsme rádi za to, že Jarda s námi podepsal novou smlouvu.

Máte nějaké tipy na hráče, které chcete přivést? Musíte to konzultovat s trenérem?
Trenér je zodpovědný za to, kdo tam bude. Příchozí hráče s ním konzultuji. Nejhlavnější slovo má ovšem generální manažer, který na něj musí mít finance. Nyní budeme řešit nabídky z extraligy, koho tam nakonec pustíme. Nejdůležitější bude, jaké peníze v rozpočtu na nové hráče budeme mít. První náš cíl byl– získat Jaroslava Roubíka a to už se nám podařilo. Určitě ještě budeme chtít jedno oživení do obrany a dva důrazné útočníky, kteří budou hrát na hranici únosnosti.

Nyní je volný Radek Duda, třeba by se zrovna hodil na tento post. Co vy na to?
To je otázka. On je výborný hokejista a má své parametry. V tuto chvíli ale není variantou, že by u nás hrál.

Ale je volný, že?
Volných hráčů je spousta, stačí si vybrat. Všichni mají ale své finanční nároky a my v jejich žebříčku moc vysoko nejsme. Je tu ruská KHL, severské ligy, extraliga a pak až my.

Kdybych vám nyní dal neomezené finanční možnosti, jakého hráče byste do Ústí chtěl?
Asi ruského útočníka Malkina. Já si ho v současnosti nejvíce cením, sledoval jsem jeho růst v juniorských reprezentacích a je to vynikající týmový hráč.

Jakého nejlepšího hráče jste doposud ve své kariéře sportovního manažera ulovil?
Nerad bych někomu křivdil. Například Lukáše Handlovského jsem si přivedl po MS osmnáctek do klubu a beru si ho většinou s sebou.

Chtěl byste ještě někdy trénovat?
Ta možnost není vyloučena. Pořád jsem z toho nevypadl a sleduji hodně tréninků.

Kde momentálně bydlíte? Narodil jste se v Ostravě, hrál za Jihlavu, Spartu i ve Finsku …
Bydlím v Praze. Od roku 1983 jsem byl v Jihlavě, kde jsem se oženil. Takže momentálně žiji v autě mezi Ústím, Prahou a Vysočinou.

Vy osobně jste byl jako brankář na pěti mistrovstvích světa. Na jaké vzpomínáte nejraději?
Na to pražské v roce 1985, kdy jsme získali zlatou medaili. Pak vzpomínám na to první, čtyři roky předtím ve Švédsku.

Chytal jste při té zlaté pražské jízdě nějaký zápas? Já si pamatuji, že byl jedničkou tenkrát Jiří Králík.
Chytal jsem jeden zápas s Ruskem, tehdy to bylo o mistra Evropy, a prohráli jsme.

Vy jste měl v té době asi smůlu v tom, že jedničkou byl zrovna vynikající gólman Jiří Králík. Byla mezi vámi rivalita?
Rok předtím na olympiádě v Sarajevu, kde jsme získali stříbrné medaile, jsem byl jedničkou já a on mi kryl záda. To bylo takové moje Nagano, byl to obrovský úspěch. Jinak mých prvních deset let kariéry se krylo s Jirkou Králíkem a další s Dominikem Haškem, takže jsem to měl v reprezentaci stále těžké. S oběma jsem ale vycházel dobře. Nejhorší situace byla asi na olympiádě v Calgary, kdy trenéři neurčili, kdo bude jedničkou. Hašek nebyl zrovna v optimální formě a my jsme se asi třikrát střídali. Já tehdy měl formu a věřil jsem si. Tenkrát trenéři pochybili, osobně jsem to těžce nesl.

Jak vzpomínáte na pět let ve finské lize?
Ještě bych se finsky domluvil. V Lahti jsem působil také chvíli jako skaut. V roce 1992 jsem tam vyhrál i nejužitečnějšího hráče ligy. Mám tam spoustu kamarádů mezi trenéry i hráči. Navíc tam hraje dva roky můj syn, a to ve stejném týmu jako já.

Jaromír Šindel.

Kdy jste měl jako brankář nejlepší formu?
Měl jsem dobrá tři období. Nejdříve jako mladý gólman ve Vítkovicích, kdy jsme vyhráli titul. To byly roky 1979 až 81. V roce 1984 a 85 jsem opět chytil formu v Jihlavě. Poslední období bylo ve Spartě a hlavně v úvodu devadesátých let ve Finsku. Nakonec jsem ukončil kariéru v roce 1995 ve Spartě.

S hokejem jste skončil kvůli zranění kolena, tehdy vám bylo 35 let. Na dnešní poměry docela brzy.
To je pravda.

Kolikrát jste vyhrál titul?
Třikrát, jednou ve Vítkovicích a dvakrát v Jihlavě.

Trénoval jste také Slávii před příchodem Vladimíra Růžičky, že?
Já jsem trénoval i samotného Růžičku, když ještě hrál. Slávii jsem trénoval přes šest let, hlavně juniory, kde jsme měli velké úspěchy. Podruhé mě vystřídal na trenérské lavičce právě Vláďa Růžička a od té doby tam je.

Šindel: Telefon má stále u ucha

„Už toho bylo dost,“ řekl asi po čtyřicetiminutovém rozhovoru Jaromír Šindel. Setkali jsme se v jeho kanceláři na ústeckém zimním stadionu. Všude se mu po stole válely nějaké papíry a při rozhovoru mu neustále někdo volal.

Sportovní manažer Ústeckých Lvů je nyní v jednom kole. Shání posily a naopak, musí bránit své hráče, aby mu je nikdo nevzal.

Všiml jsem si, že na stole má tabulku se jmény hráčů a někteří byli zvýrazněni zeleným fixem (asi 13), další červeným (13) a dva hráči žlutě. „Znamená to, že zelení u vás zůstávají, červení odcházejí a žlutí ještě nevíte,“ zeptal jsem se ho na rovinu.

„Ne,“ vyprskl smíchy. A hned vše vysvětlil. „Zelení hrajou s hokejkami Warrior, červení Easton a žlutí s Bauer. Dělám totiž spotřebu hokejek,“ uvedl jednapadesátiletý manažer.

Následně dodal další zajímavosti. „Dnes jedna taková hůl přijde kolem čtyř tisíc korun a hráč jich spotřebuje asi 18 až 20 za sezonu. Na výbavu potřebujeme na rok téměř čtyři miliony korun.“

Šindel má před sebou svou teprve druhou sezonu u ústeckého týmu. Jak se na sever Čech vlastně dostal?

„To by vám řekl hlavně manažer Robert Kysela,“ ukázal na protější prázdnou židli, kde generální manažer Slovanu sedává. „Měl jsem jasný zájem dělat reprezentaci do dvaceti let, ale tam mi to nevyšlo a já šel tedy do Ústí. Jinak já jsem Roberta trénoval v Kladně. Tenkrát tam přišel s brankářem Zdeňkem Orctem z Litvínova jako velké hvězdy a my tenkrát spadli do první ligy ,“ usmál se.

Jak je na tom česká hokejová mládež? Trénoval jste také na Kladně a celkem třikrát jste jako trenér získal s juniory titul mistra republiky.
Je na tom jako celý český sport. Pokud do něj nepůjdou peníze, nebudou výsledky. Ať se dívám doleva, doprava, všude do sportu dávají více peněz. Přesto máme kvalitní trenéry, já osobně jsem trénoval přes třicet hráčů a šest brankářů, kteří byli draftování do NHL. Peníze nás brzdí, například nejsou finance na vzdělávání trenérů, materiální zabezpečení mladých sportovců, využívaní moderních tréninkových metod atd…. Pomocný dělník na stavbě je placený lépe než většina trenérů mládeže. Nakonec trénovat mládež nikdo chtít nebude a my na to dojedeme.

Co ústecká mládež? Letos spadli z extraligy dorostenci i junioři.
Myslím si, že v Ústí je mládež dobře nastartovaná a to, že nyní oba týmy spadly, je dílem minulých rozhodnutí. Tady se vždy skládala mužstva a kupovali se hráči z celé republiky. Když se podívám na ty nejmenší, tak nás čeká období temna, musíme nastavit koncepci, aby se v krajském městě hrála nejvyšší soutěž, ale aby to byli místní kluci. Základnu máme úžasnou, jednu z nejlepších v republice. Trenérské zázemí je také dobré. Mládeži se začali věnovat bývalí skvělí hokejisté, jako Čaloun a Štěpánek.

Jak vás těší, že na mistrovství světa si zahrál za Slovinsko hráč Lvů Rok Pajič?
Je to pocta. Řekl bych, že to je snad poprvé, co hraje hráč hrající současně za Ústí na mistrovství světa a Rokovi se tam vedlo dobře. Všichni mu moc fandili, ale výsledek je nakonec stejný jako v Ústí.