V domech bylo 112 bytů, většina však již déle neobývaných, hlavně ve vyšších patrech kvůli havarijnímu stavu střech. V přízemí byla řada obchodů: holičství a kadeřnictví, kosmetika, elektroopravna, Benzina a další.

Také dvě restaurace, slavná „Pražačka“ s nočním bistrem, a v ulici Prokopa Diviše byla neméně známá v určitých kruzích obyvatel restaurace „Lověna“. Pro lidi, kteří rádi dělají ze všeho průměr, máme radostnou zprávu - známe průměrné stáří domů: 94,8 let.

Vedení města mělo tehdy dvě možnosti - zachovat historický ráz města, což znamenalo investovat do kompletních rekonstrukcí starých domů nebo postavit něco supermoderního, ale (jak se později ukázalo) nehezkého. Výsledek uvažování známe.

K odstřelu došlo v sobotu 23. února 1980 ve 13 hodin. Najednou šlo k zemi 19 objektů, což je až do dnešní doby největší odstřel v Česku.

Důvodem tak veliké destrukce byla snaha minimalizovat úplné uzavření centra města. Proto pro tento odstřel byla v oddělení rozvoje Vodohospodářských staveb zkonstruována vysokokapacitní kondenzátorová roznětnice. Na první pohled jde o širokou bedýnku, ze které „kouká“ mnoho jakýchsi kolíčků a drátů, ale s úctyhodným okamžitým výkonem přes 0,50 megawatu.

Hlavním stavbyvedoucím demolice byl Karel Ždych, úsekovým stavbyvedoucím Jan Škopek. Technickým vedoucím odstřelu byl opět Jaroslav Fila z podnikového ředitelství ústeckých vodohospodářů. Vzhledem k velkému rozsahu prací při nabíjení vypomáhali ústeckým opět střelmistři z Brna pod vedením Oty Holmana a Ivana Škrabala.

Střelmistrů a pomocníků na této akci bylo doslova jako psů. Jednalo se o nejrozsáhlejší demolici, které se účastnil také pamětník ústeckých demoličních prací Petr Mikula. S ním se na osmidenním nabíjení objektů trhavinou podílelo 13 střelmistrů ze všech pěti závodů ústeckých vodohospodářů, 10 střelmistrů z VHS Brno a více než 20 pomocníků.

Pomocníci prováděli hlavně ucpávání již nabitých vrtů pomocí předem vyrobených válečků z jílu. S tím je spojená i jedna úsměvná příhoda. Ucpávky si pomocníci vyráběli předem dlouho do noci na speciálním lisu přímo na stavbě a vždy ráno je rozváželi ručně na kolečkách i několik set metrů před vchody do jednotlivých domů.

Hliněné válečky byly poskládané v kartonových krabicích od již spotřebovaných trhavin. Po jednom takovém ranním rozvozu, když se chlapi „vydýchávali“ na šatně, se před kancelář přiřítila se spuštěnou sirénou žlutobílá volha Veřejné bezpečnosti.

Kufr auta měli naplněný krabicemi s nápisem „trhavina Perunit“, které posbírali před vchody domů, ale uvnitř byla jílová ucpávka. Když jim technický vedoucí odstřelu vysvětlil, že za tento „objev“ asi povýšení, ani odměnu od nadřízených nedostanou, vyházeli krabice s hlínou z kufru auta a rychle zmizeli. Ze šatny se totiž blížilo deset rozzuřených chlapů, kteří zjistili, že je čeká opakování rozvozu hliněné ucpávky do vchodů domů.

Za osm dní nabili střelmistři do 15 000 vrtů o délce téměř 10 km celkem 1187 kg plastické trhaviny Perunit a zapojili 15 106 elektrických rozbušek do 39 elektrických okruhů. Pro odpal byly připraveny dvě roznětnice, speciální prototyp VHS Ústí a brněnské BAR-2.

Petr Mikula vzpomíná, že stanoviště odpalu ústeckých bylo v buňce před jeslemi J. Jabůrkové a brněnští vodohospodáři měli odpaliště ve vile bývalé školky ve Vladimirské ulici. „Obě pracoviště byla ve spojení pomocí vysílačky a odpal byl proveden podle odpočítávání,“ vzpomíná Mikula na detaily akce.

V sobotu 23.února 1980 od ranních hodin nejezdila autobusová doprava Fučíkovou ulicí a v poledne policie uzavřela pro dopravu i ulici Vladimirská. Na odstřel se tehdy přišlo podívat téměř tisíc obyvatel města.

Několik minut před 13. hodinou odpálili střelmistři na pokyn technického vedoucího odstřelu výstražné signály a přesně ve 13 hodin se 19 objektů zahalilo do oblaku cihlového prachu. Po jeho rozplynutí během dvou minut všichni uviděli stojící torzo, část rohového objektu na křižovatce Fučíkova a Prokopa Diviše.

„Tato selhánka byla způsobená poškozením vodiče na jednom ze 39 okruhů roznětné sítě. Po nalezení nalomeného drátu a jeho propojení, byl zbytek objektu zhruba po 40 minutách bez problémů dostřelen,“ vzpomíná Mikula.

Dodal: „Samozřejmě, i v tomto případě, došlo k drobným škodám. I když výlohy obchodů na protější straně Fučíkovy ulice byly zakryty dřevěnými deskami, a okna v patrech zalepena igelitovými foliemi, došlo k vysypání skel asi u 20 oken a u dvou výloh v prodejně Oděvy.“

Prostor po odstřelu byl vyčištěn od cihel a prachu již do 1. května. Dobový tisk uvedl, že bylo odvezeno 43 641 tun materiálu.