Střekov – Faunovo velmi pozdní odpoledne. Krvavý román. Ubu se vrací. Filmy a inscenace, jež spojuje jméno výjimečného hercce a dramatika Leoše Suchařípy. Právě tato hvězda hereckého nebe dlouhá léta našla své umělecké zázemí v Činoherním studiu na Střekově.
Suchařípa sice vystudoval herectví a hrával ochotnické divadlo, ale nijak se do herectví nehrnul. „Po gymnáziu odešel na DAMU studovat historii a teorii divadla, ale po roce odešel na sovětskou Vysokou školu divadelní v Moskvě – Státní divadelní institut A. V. Lunačarského (GITIS), kterou absolvoval roku 1957,“ píše o něm Jaroslav Lopour na webu prestižní Česko–Slovenské filmové databáze.
Po návratu ze studií pracoval jako redaktor a později jako šéfredaktor Divadelních novin. Jeho recenze a kritiky se později, roku 1998 dočkaly i knižního vydání v Naklakladatelství Studia Ypsilon pod souhrným názvem Pravidla hry.
Zpět k pořádnému herectví ho přitáhl až dramatik, spisovatel a herec Ivan Vyskočil v roce 1964, kdy hrou Poslední den začínalo Ne–divadlo. „Oslovil jsem také Leoše Suchařípu, který se naprosto zděsil,“ vzpomínal na to později. „… povídá mi: Dědku, dovedeš si představit, kdyby teoretik vystoupil jako herec?“ Nakonec se povedlo a to je dobře.
Sám se pak působil coby dramaturg v pražského Činoherním klubu. Přišel ale rok 1973. Tehdy si vysloužil nemilost normalizátorů a musel odejít. Chvíli to zkoušel, zhruba dva roky, v divadle Vítězného února v Karlových Varech. Nakonec odešel do Činoherního studia v Ústí nad Labem k Ivanu Rajmontovi. Pracovně tu strávil sedm let. Hrál a tajně působil jako dramaturg. Když se vrátil do Prahy, nakonec zakotvil v divadle Na zábradlí.
Jeho herecký přednes nelze zaměnit. Ačkoli ve filmu si moc nezahrál, přesto si jej pamatuje snad každý. Málokdo už ví, že miloval ruské autory a že je i překládal. Především Antona Pavloviče Čechova.
Poslední rolí Leoše Suchařípy se stala postava Andreje Prozorova v hře Briana Friela Afterplay. Zemřel roku 2005.