Michal Grajciar má na neckyádu vzpomínky již od dětských let. Letos hleděl do řeky Bíliny z mostu ve Stadicích. Vedle něho stál stadický obyvatel Jiří Bondera. Jako mladý byl mezi závodníky na speciálním plavidlu – na duši od traktoru. Vzpomínal na své protivníky, kteří se objevili i ve starých poctivých neckách, nebo v plechových vaničkách.


„Kdysi se plulo z Koštova do Trmic, kde končila plavba u můstku. A udělal se (převrátil se s člunem, pozn. redakce) skoro každý, protože překonat jez to nebyla žádná legrace. Byl jsem tu naposledy předloni. Škoda, že letos je tu méně vody. Ale naštěstí pršelo a trochu vody přibylo,“ uvedl Grajciar při čekání na závodní plavidla u stadického mostu. Most byl přecpán místními i přespolními. Na připlouvající plavidla se dívali děti, dospělí, i psi.


Vzpomínka na trabanta


Když se objevila první plavidla, zcela určitě vyrušila sumce, žijící v poklidu v tuních v místě bývalého provizorního mostu. Muži na mostu vzpomínají, jak tam, kde dnes jsou sumci, vytahovali trabant z vody, kam ho zaparkovala řidička. Spletla si prý jedničku se zpátečkou. Netrpělivě čekali, kdo první se objeví na trati.

První dorazili piráti a po nich hned hokejisté ve 13.24 hod. O dvě minuty později připluli krotitelé duchů, otec a syn Říhovi, na vratkém superplavidlu se v 13.28 hod. objevili pionýři skandující nejen, že pionýři jsou malované děti, ale provolávali slávu i Prvnímu máji. Přitom museli dávat pozor, aby se neutopili. Jako pátý připlul po řece ve 13.30 hod. svatební růžový trabant s novomanžely, a s drůžičkou, zcela určitě školního věku.

Kromě pionýrů nebylo to jediné dítě na palubách závodních lodí. Místní čekali netrpělivě na jejich plovoucí hasičské auto, kde v posádce byla s přilbou na hlavě i tříletá nejmladší místní hasička Adélka. Hasiči se objevili vzápětí ve 13.31. Výstražný maják a houkačka nemohly chybět.

Následoval Asterix a Obelix zoufale se točící na nečlunu kolem své osy, potom připluli pračka, ale i popeláři, čtyři figurky hry Člověče nezlob i s velkou hrací kostkou, jakýsi náklaďák, trojice víl, ale mimořádné ovace sklidilo pádlující prase s řezníkem a s cedulí „Zabíjačka loňskýho čuníka“. Pánové Leníček a Zrobecký v řeznickém člunu byli fantastičtí.

Bylo na co koukat, i když pluly čtyři turistky, či ve 13.42 hod. plující reklama na zeleninu. A tak by bylo možné pokračovat. Protože člunů bylo na řece celkem šestadvacet.


Potkali i nutrii a koně


Okresní silnička z Koštova do Trmic je většinou tichá a skoro prázdná. Ale po cestě ze Stadic do Trmic se v sobotu odpoledne objevilo na několika místech mračno zaparkovaných aut. Stála všude tam, kde se mohl místní lid kochat pohledem na věhlasné závody. Někteří diváci si dokonce přinesli i židli, aby se kochali v pohodlí, jako paní Jindra Zachariášoví. A než připluly lodě, ona, i ostatní přítelkyně neckyádní slávy, sledovaly další zvědavce čekající na lodě – nutrii ve vodě a koně na břehu.

V tom samém místě v Koštově ve stínu domu číslo popisné 54 čekal netrpělivě také Jindra Dudek s pionýrským šátkem na krku. Byl odborným vedoucím plavidla pionýrů. „Účastnil jsem se od prvních ročníků, teď to převzali nejmladší – vnoučata,“ řekl s úsměvem. A svou rodinnou pionýrskou loď přivítal v Koštově ve 14.20 hod.


Most piva i rumu


Most v Koštově byl plný manažérů netrpělivě čekajících na své závodní lodě, ale i sportovních diváků. Přítomna byla, i hlídka veřejné bezpečnosti se žlutobílým dobovým žigulíkem.

Most byl nejen cílovou páskou, ale i mostem snů. Posádka projíždějící cílem si mohla z mostu natrhat každý jeden pamlsek podle svého gusta. Z mostu visely plechovky piva, byla tam vodka i ruku, ale i jiné dobroty, aby na své přišli děti i ti poněkud odrostlejší.

Jako první nakonec přijela do cíle hokejová osádka. Měla lehkou závodní loď a proto se dostala do vedení, aby byla v cíli v 13.58 hod. Hokejový člun doprovázela po silnici servisní multikára. Pavel a Dominik Richterovi, aneb táta a syn, zastupovali vodní sekci ústeckého ledově hokejového HC Slovanu.
Ve 14.05 hod. dorazili krotitelé duchů.

K cíli se blížili jen pomalu, a protože měli náskok, dokonce si na chvíli zkusili i plavbu proti proudu. Paní Říhová radostně mávala na stříbrné finalisty Říhovi - Petra, tedy manžela, a Petra, tedy syna. Do výzbroje krotitelů patřil i speciální vysavač na zádech Říhy staršího. Jeho manželka prozradila Deníku, že pro běžné užití v domácnosti již není použitelný, tak je alespoň na duchy.

O čtyři minuty později připluli piráti, čtyřčlenný tým ve složení Bedřich Rázek, Bohouš Rengl a Jiří Michalovský. „Viděli jsme za sebe růžového trabanta, a tak jsme na posledních desítkách metrů tvrdě zapádlovali,“ svěřili se v cíli. Měli na mále, protože jejich pirátská loď v posledních chvílích začala nebezpečně nabírat Bílinu.


Jak dopadl růžový novomanželský trabant? Připlul po chvíli, ale přistání u improvizovaného mola bylo dramatické. Málem uplaval do Trmic, tedy směr Labe, tedy směr Hamburk. Nakonec nevěsta i ženich trabant zachránili, a díky tomu nenechali odplout do Hamburku v trabantu sedící dítko.

Ačkoliv vody v Bílině bylo jen tak akorát, ale o to více bylo vody nad hlavou občanstva, proto všichni doufali, že nebude pršet, další ročník slovutného závodu speciálních lodních konstrukcí skončil na výtečnou.