Do prvního ústeckého půlmaratonu zbývá 80 dní. Ústecký deník přináší každých čtrnáct dní reportáž z příprav.

„Ve střekovském Gladiatoru mají výborné pásy,“ lákal mě Michal na první trénink ve fitku. Odevzdaně jsem tedy vylezl na pás a čekal, že mě vystřelí skrz okno za mnou. Stroj je ale naštěstí „blbuvzdorný“.

Horší je, že pás bolí ještě víc, než běhání venku. Člověk se musí hlídat, vyvažovat a bolí u toho trochu jiné svaly. Přesto mě to docela chytlo. Venku může být bouřka, jaká chce, a člověk nezmokne. Změna prostředí navíc nenechá člověka upadat do letargie a o to jde.

„Chodíš sem, aby sis odpočal od běhání, i když to může znít divně. Když hlava začne mít pocit, že na to nemáš, je dobré změnit aktivitu,“ vysvětlil mi trenér. „I doplňkové aktivity by ale měly být spojeny s běháním,“ dodal Michal s tím, že časem možná zapojíme trochu břicho a záda. Hlavně mě má fitko ale zbavit pocitu, že to nepůjde.

Na první pokus to úplně nevyšlo, ale s postupem času tomu začínám věřit. Pás počítá veškeré údaje, od rychlosti přes vzdálenost, spálené kalorie, až po tepovou frekvenci. Podle Jakuba Kauera, který je jednou z tváří Gladiátoru, se jedná o nejlepší pásy v Ústí.

„Je to nejdražší model od Sports Art. Do přístroje lze dokonce připojit DVD a sledovat třeba film,“ vysvětlil muž desetiletí a zaměstnanec fitcentra se širokou nabídkou aktivit. „Máme tu posilovnu, aerobní aktivity jako alpining, zumbu, fitbox, ale také masáže, solária nebo třeba ultrazvukovou neinvazní liposukci,“ pochlubil se Kauer.

Nic z toho si ale v nejbližších dnech nevyzkouším. Chystám se na dovolenou a jak to vypadá, klidu se nedočkám ani tam.