Pocházel z Vídně, kde už jako učeň v litografickém ústavu projevil velké malířské nadání. V říjnu 1891 jej přijali do malířské třídy profesora Gripenkerla na vídeňské Akademii výtvarných umění.

„Nějaký čas působil v Mnichově a bosenském Sarajevu, kde prováděl freskové výzdoby kostelů,“ dozvídáme se z Dějin města Ústí nad Labem od ústeckého archiváře Vladimíra Kaisera. „V roce 1900 odjel do Francie, navštívil Světovou výstavu v Paříži a posléze se natrvalo usadil v Lyonu, kde byl zaměstnán jako kolorista a malíř portrétů podle fotografií v jednom fotografickém ateliéru.“

Během pobytu v Paříži, kdy se seznámil i s Františkem Kupkou, si vydělával i kreslením mikroskopických preparátů pro vědecké publikace.

V srpnu 1914 jej jako rakouského státního příslušníka internovali na Korsice. Po návratu roku 1919 se usadil ve Vídni. Tady jej opět internovali a posléze vyhostili do ČSR. „Krátce pobýval v Praze a v bývalém ruském zajateckém táboře v Terezíně,“ dodává archivář Kaiser.

Rudolf Popper
Narodil se 31. ledna 1873 ve Vídni
Roku 1894 ukončil Akademii ve Vídni
V roce 1900 odjel do Lyonu ve Francii
Mezi léty 1910 až 1914 žil v Paříži
V srpnu 1914 internován na Korsice
V roce 1919 návrat do Vídně, vyhoštěn
Pobýval krátce v Praze a v Terezíně
Od roku 1926 se usadil na Střekově
V říjnu 1938 zatčen gestapem
1940 malíř pokojů, 1941 v keramičce 1947 odchází do důchodu, dál maluje
Zemřel 7. května 1967 v Duchcově

Na Střekově se usadil ve dvacátých letech. Měl tu ateliér a maloval portréty, vedl malířské kurzy a biblické hodiny, působil totiž ve volném sdružení vykladačů Bible novokřtěneckého zaměření. Vstoupil také do uměleckého spolku Metznerbund a několikrát vystavoval v městské knihovně. Orientoval se na sociální demokraty a komunisty, kreslil jim grafické návrhy plakátů a letáků.

V říjnu 1938 jej pro to zatklo a vyšetřovalo gestapo, později pro svůj částečný židovský původ nesměl malovat. Většinu Popperových monumentálních obrazů nacisté zničili. Několikrát jej napadl zdivočelý dav a surově zbil.

Pracoval jako malíř pokojů a pak v Mareschově keramičce. Zůstal v ní i po válce, až do důchodu. Dožil v duchcovském domově důchodců. Zemřel ve věku 94 let, z jeho díla zbylo jen torzo.