Jde o neboli prozkoumávání běžně nepřístupných objektů. Staré tovární haly, protiatomové kryty, sklady i bytové a rodinné domy. To vše urban explorera zajímá a přitahuje.

„Ústí je krásné, stačí se jen pořádně dívat,“ říká student oboru Dokumentace památek na Filozofické fakultě ústecké univerzity Hingar. Ústí zná jako své boty a umí být výborným průvodcem po městě, jehož architekturu mnozí zatracují.

„Skvostné vily po bohatých obchodnících, hodnotné tovární haly i opuštěné hotelové komplexy svědčí o tom, že Ústí bývalo skutečnou metropolí. Od roku 1989 se tu však moc významných staveb neobjevilo,“ popisuje stav současného vzhledu města Hingar.

Jeho cílem je zdokumentovat chátrající skvosty ústecké architektury dřív, než se po nich navždycky slehne zem.

„Na výpravy vyrážím s foťákem. S kamarády jsme založili facebookovou stránku Opuštěné stavby, ale mám v plánu i web s fotogaleriemi navštívených míst a knihu o ústeckém podzemí,“ doplňuje student, jenž tráví zbytek svého volného času v knihovnách a archívech.

Zmíněný cíl si vytyčil také proto, že se podle něj lidé o památkové objekty nestarají. „Naše společnost nepěstuje kulturu bydlení a neváží si památek. Ničí hodnotné věci a na jejich místě staví ohromná nekvalitní monstra,“ spílá mladík.

Průzkumu zanedbaných objektů, které zcela nebo částečně ztratily své původní využití, takzvaných brownfields, se Darius Hingar věnuje několik let. K netradiční zálibě ho přivedl zájem o historii.

„Zajímám se o druhou světovou válku. Už jako malý jsem začal prozkoumávat bývalou nacistickou podzemní továrnu Richard u Litoměřic. Po ní jsem navštívil několik válečných krytů a od té doby pořád běhám po podobně tajemných místech,“ vysvětluje urban explorer.

Z ústeckých památek ho nejvíc uchvátila opuštěná Lindnerova vila z roku 1905 nebo Schichtova vila na Střekově. „Zajímavé jsou také železárny v Chabařovicích nebo areál Chemopharmy v Předlicích,“ dodává.

Jak může být urbex nebezpečný, ví. Na výpravy se proto nikdy nevydává sám. „Občas narazíme na hlídače, policisty nebo bezdomovce. V takových chvílích je lepší, když nás je víc,“ komentuje Hingar pravidla svých vycházek. Zásad, kterých se musí všichni členové výprav držet, je ale víc. „Budovy jsou obvykle ve špatném stavu. Musíme dávat pozor, aby se pod některým z nás třeba nezřítil strop,“ líčí.

Pravidlem číslo jedna však zůstává v budovách nic nebrat a nic neničit. Aby si kouzlo daného místa mohli užít i další. „Pravda ale je, že většinu původního vybavení chátrajících objektů už stejně někdo rozkradl,“ uzavírá dobrodruh, kterého strach zatím neodradil od výletů za nevšední atmosférou neobvyklých míst.

Zpracovala Veronika Udatná