Jak lze po letech odpovědět na dvě otázky spojené s tímto tématem? První: Do jaké míry se má bát nebezpečí terorismu čtenář tohoto článku? Za druhé: Jak lze zhodnotit 10 let boje s terorismem ve světě?

První odpověď

Cílem terorismu je vyvolat strach, znejistit společenství, ochromit ho a donutit k chybným reakcím. Politicky a nábožensky motivované útoky lze v západních oblastech Evropy a severní Ameriky předpokládat. Ale červencová střelba v Oslo ukázala, že k náhlému výbuchu násilí může dojít kdekoliv a kdykoliv. Exploze a střelba v Oslo byly stejně nepravděpodobné jako masakr tohoto typu třeba v České Kamenici na Děčínsku.

Druhá odpověď

Domnívám se, že deset let po velkém atentátu v USA již víme bez ohledu na to, co teroristé chtějí, že jsou ve skutečnosti pouze sluhy mocností a ekonomických aliancí, na které nenávistně útočí.

Ze žádného teroristického činu v euro – americkém prostoru neměli profit extremisté, ale nakonec politici a bezpečnostní struktury napadeného státu. Z hlediska desetiletého vzpomínání na zářijové útoky v USA oficiálně určitě nebude nikde prezentováno, že 11. září 2001 došlo v USA k všední teroristické akci, vymykající se z běžného průměru jen vysokým počtem obětí.

Pro pochopení útoku z 11. září je nutné připomenout, že útok byl:
1. technicky jednoduchou teroristickou akcí s minimem inovací, místo běžného automobilu bylo k útoku využito letadlo,
2. pouze organizačně byl úder daleko náročnější (tím i rizikovější pro nebezpečí prozrazení),
3. letadla jako zbraň destrukce byla obecně očekávána, tedy samozřejmá,
4. útok na dvě budovy WTO byl mimořádně efektní, protože způsobil televizním živým přenosem kolektivní šokovou reakci,
5. proti předpokladu byl účinek úderu poloviční, protože škody a oběti v objektu Pentagonu byly značně omezené, plnohodnotná destrukce nastala jen v mrakodrapech komplexu WTO, jedno letadlo nedosáhlo svého cíle,
6. útok nezpůsobil významné škody v burzovním světě, ani faktické ochromení newyorské burzy, protože se jednalo jen o omezený bodový úder na několik budov,
7. zajímavým, ale zcela vedlejším, produktem útoku jsou ztráty na reklamách televizních společností, které místo reklam přenášely teroristické trauma,
8. ekonomické škody ze zastavení letecké dopravy nad USA po útoku a dlouhodobější pokles zájmu o leteckou dopravu byly pro letecké společnosti významné, ale jen prohloubily dosavadní potíže leteckých společností.

Bez šance

Historie nám také říká, že útok z 11. září 2001 prokázalo limity teroristů, protože šoku z atentátu nedokázali využít k rozpoutání série podobně efektních úderů, které by vedly k ochromení státní správy a ekonomiky USA a podobných (evropských) cílových zemí. Další výbuchy, jako z 11. března 2003 v Madridu, toto konstatování koncepční neschopnosti jen umocnily. Byly ojedinělé, tedy ve velkých odstupech.

Tím bylo prokázáno, že terorismus není efektivní zbraní, pouze bodově destruktivní. Nemůže při občasném tempu útoků narušit mocenské systémy v EU a USA.

Údery, jako z 11. září 2001, byly očekávány. Otázkou spíše je, proč k úderům nedošlo dříve než 11. září 2001? Např. irská IRA mohla výbuchem lodi naložené trhavinami těžce zasáhnout Londýn, nebo s letadlem „rozebrat“ některou z londýnských dominant již v 70. či 80. letech.

Varování před útokem bez zcela konkrétních stop mohla být jen rámcová. CIA prý již od roku 1995 varovala před nebezpečím atentátů, které by mohli v USA provést muslimští extremisté. V literatuře se vyskytovaly vize podobných útoků, a byly technicky logické pro ty, kteří uvažovali o způsobu, jak citelně zasáhnout nepřítele pomocí všedních technických prostředků.

Faktor průběžnosti

Zajištění bezpečnosti 11. září 2001 bylo kritizováno jako nekompetentní s velkými rezervami ve zpravodajské činnosti a v koordinaci bezpečnostních složek. Domnívám se, že do značné míry neprávem.

Bezpečnostní opatření byla průměrná a průběžná. Tedy samozřejmá. Systém bezpečnosti funguje v členité státní správě, tedy i v USA, průběžně na pokraji nezamýšlené konspirace.

Zájmy různých názorových a profesních (oborových) skupin rozhodovací síť organizace (na úrovni vládních orgánů, ministerstev, specifických organizací jako CIA, FBI, jednotlivých států federace a regionálních organizací státní správy a samosprávy) natolik zatěžují, že nedostatečná spolupráce státního aparátu se jeví některému pozorovateli jako konspirace.

Nelze zapomínat na to, že z oficiálních zdrojů jsou financovány instituce, o jejichž činnosti se takřka nic nedozvíme. Jde o tajně pracující zpravodajské služby. Co funguje v režimu utajení, je náchylné k vyšší frekvenci chyb, než otevřené organizace, kde je větší možnost kontroly. V režimu utajování jsou snáze vytvářena průběžně utajovaná chybná hodnocení a rozhodnutí.

Mnoho náhodných selhání, opomenutí, povrchních analýz, nekompetentních a pasivních přístupů ke zdrojům informací, ale i přílišné horlivosti v nevhodný okamžik - to vše může vytvářet falešný obraz útoku z 11. září 2001 jako konspirativní akce oficiálních orgánů USA.

Obecná varování

Deník The New York Times 10. 2. 2005 informoval, že americký Federální úřad pro letectví (FAA) byl řadu měsíců před teroristickými atentáty z 11. září 2001 varován před nebezpečím únosů letadel a sebevražedných útoků, a to i vlastním bezpečnostním oddělením. Na varování však nereagoval a v praxi odbavování na amerických letištích se nic nezměnilo.

FAA dostala jen v období od dubna 2001 do 10. září 2001 celkem 52 různých upozornění, v nichž je zmiňována teroristická organizace Al-Káida nebo její vůdce Usáma bin Ládin. Úřad byl obviňován, že se více věnoval problematice odstraňování zpoždění v letecké dopravě, než její bezpečnosti a kontrole provozu.

FAA obvinění z podcenění těchto varování odmítl s tím, že byla příliš nejasná a neumožňovala tedy přijmout konkrétní opatření. S tím souhlasím. Obecná varování nezkvalitní činnost bezpečnostního systému.

Po sérii obecných varování se příliš obecná varování bohužel stávají běžnou informační kulisou. Obecná opakovaná varování vytvářejí jen obecné alibi.

Další podrobnosti si můžete přečíst v sobotním Ústeckém deníku.