K realizaci Malého obchvatu zbývalo odstřelit už jen pár domů. Střelmistr Petr Mikula ale vzpomíná i na jednu úsměvnou historku z té doby. Zmizet z mapy musela i kavárna, která ve skutečnosti fungovala jako nevěstinec. Střelmistři tam dokonce našli tajné schodiště.

Petr Mikula, střelmistr a odborník na demoliční práce, který byl u počátku této velké akce, vzpomíná na poslední odstřely takto: „Desátý odstřel na akci Malý obchvat jsme provedli v sobotu 28. listopadu 1987 v 7.45 hodin. Jednalo se o čtyři čtyřpodlažní objekty v ulici Revoluční, samostatně stojící proti tehdejší budově hlavní pošty a křižovatce s ulicí Vaníčkova,” popisoval střelmistr.

Den před odstřelem 11 střelmistrů ústeckých vodohospodářů nabilo do vrtů 184 kilogramů trhaviny Gelamon a zapojilo 1890 elektrických rozbušek. Použili také 540 kusů rozbušek s delším intervalem zpoždění pro odklonění obvodových zdí při pádu směrem do dvorních traktů. Dvanáct pomocníků tehdy ucpalo nabité vrty předem vyrobenou hliněnou ucpávkou. „Znamenalo to v předstihu vyrobit téměř tisíc metrů hliněných válečků ze směsi jílu, písku a vody,“ vysvětlil Mikula.

Potom přišel stěžejní okamžik: Odstřel. Zdařil se.

Komplexní protiprachová ochrana spolehlivě zadržela prach i rozlet až na jeden kamínek, který „ulétl“ a rozbil jednu okenní tabulku v prvním patře protilehlého domu nad prodejnou oděvů.

Poslední odstřel na trase Malého obchvatu potkal budovu bývalého Podniku bytového hospodářství v ulici U Trati čp. 1051/29.

Tento objekt sloužil od roku 1987 jako kanceláře a šatny pracovníkům VHS, kteří prováděli výstavbu komunikace. Malý obchvat byl tehdy již dokončen. Zbývalo provést propojení komunikace k podjezdům pod tratí na Bílinský most.

Odstřel střelmistři naplánovali na pátek 10. května 1991 ve 23.30 hodin, aby co nejméně narušili autobusový provoz. Technickými vedoucími odstřelu byli Ing. Jaroslav Fila a Petr Mikula.

„Odstřel dopadl podle předpokladů dobře a poslední část Malého obchvatu mohla být dokončena,” vzpomíná Mikula. Střelmistr k tomu dodává, že zajímavá je historie tohoto objektu. Jak uvádí Petr Špaček ve své knize Tak to bylo v Ústí, Café Pohl a později hotel Metropol majitelky Marie Pohlové byl ve skutečnosti vyhlášený ústecký nevěstinec.

Většina prostitutek přicházela po první světové válce z Haliče a Podkarpatské Rusi, ale v policejních přihláškách jako povolání uváděly „barová dáma“ nebo animírka. Kuriozitou byl černošský prostitut, takže bordel byl navštěvován i dámskou klientelou.

„Během vrtání zdí a bourání příček střelmistři objevili dokonce druhé úzké tajné schodiště, nejspíš pro případ policejní razie,“ dodal Mikula k tajemství nevěstince.

Po stopách ústeckých výbuchů

V Ústí od roku 1945 do konce osmdesátých let zmizely stovky domů. I stará katovna a známé hospody. Ještě v devadesátých letech padlo také několik budov.

Zmizela tehdy i celá továrna - Prefa Trmice. Po stopách demolic se vydáváme v rámci seriálu Zaniklé Ústí se střelmistrem Petrem Mikulou a jeho spolupracovníky.

Postupně zdokumentujeme všechny významné demolice objektů v Ústí nad Labem a zajímavé vzpomínky, na které pomalu ale jistě padá prach zapomnění.