Vylidněná země, pokrytá troskami. Hladomor. Pověsti o vlkodlacích. Zvlčilá soldateska a Švédi. Takto dodnes lidé hovoří o třicetileté válce. Když ne, na Švédy si vzpomenou vždy.

Dokonce vzniklo úsloví: „Švédi tu nadělali takovou rotyku, že ještě dneska se v českých hospodách po půlnoci mluví švédsky!” Nadsázka sice, ale docela výstižná. Ani Ústí se řádění švédských oddílů nevyhnulo.

Co se stalo, popisuje ve Vojenských dějinách Ústecka historik Martin Veselý. V létě roku 1634 se rozšířily zprávy o pohybu švédských vojsk. Začala panika. „Lidé město začali houfně opouštět a prchali do lesů. Císařský rychtář Salomon Freudenberger spolu s purkmistrem Jakobem Mollerem Solinským odcestovali s městskou pečetí do Prahy,” píše Veselý.

Vyrabované vsi

Podle jedné z tehdejších zpráv ve městě údajně zůstala jen dvacítka měšťanů, když se 18. července před Dlouhou bránou objevily jednotky švédského generála Jana Banéra, doprovázené saským kontingentem. Švédové město obsadili a usadili se na hradě Střekov. Při tom neopomněli drancovat vesnice na obou březích Labe.

Třeba 24. srpna 1634 třicet švédských mušketýrů vyrabovalo Český Bukov, Lužec a Lobkovice. Ukradli oblečení, potraviny, med v hodnotě padesáti zlatých, šest kusů dobytka a prase v celkové hodnotě dvaceti zlatých.

V Českém Bukově navíc pod pohrůžkami přinutili místní vydat třináct říšských tolarů. Ve stejné době lehly popelem Povrly a vojáci kořistili též v Modřanech a Soběchlebech.

Odchod z Čech

Nakonec ale Švédové utrpěli 6. září 1634 porážku v bitvě u Nördlingenu. Nato odvolal švédský kancléř Axel Oxenstjerna generála Jana Banéra a švédská armáda se začala pomalu stahovat. Stižená epidemiemi zahájila ústup z Litoměřic 23. září a následující noci se ukvartýrovala v Ústí. To muselo zajistit 30 tisíc liber chleba a celou várku piva. Nakonec „… 28. září celé švédské, brandenburské a kurfiřtské saské vojsko odešlo, poté co Ústí úplně vybralo.“

Příště: O krutém návratu švédských vojsk do Ústí nad Labem.