Ticho. Klid prosím! Je hodina. Stojím na učitelském stupínku před třídou sedmáků v Základní škole v Janově na Mostecku a poněkud nudící se děti se snažím zaujmout. Je krátce před osmou ranní a začíná hodina matematiky. „Čeká nás dnes procvičování zlomků na základní tvar,“ říkám školákům. Ach jo, zaznělo sborově celou třídou. Mé počínání bedlivě sleduje třídní učitelka Alena Pinkasová.

Interaktivní tabule školáky láká nejvíce

„Klaudie. Tebe nezajímá, co ti pan učitel vypráví? Příští týden z toho budete psát písemku,“ zvyšuje hlas na školačku učitelka Pinkasová. K interaktivní tabuli zvu první školačku, Báru Drapákovou. Těší se.

„Mám ráda, když se učíme na této světelné tabuli. Zlomky na ní chápu mnohem lépe,“ říká školačka. Aby také ne. Interaktivní tabule umí doslova zázraky. Je to velký pomocník pedagogům ve výkladu.

„Naše janovská škola byla jednou z prvních na Mostecku, která začala s interaktivní tabulí pracovat,“ právem se chlubí učitelka Pinkasová. Lektor výuky s interaktivní tabulí Miloš Jenčík podotkl, že janovská základka využívá interaktivní tabuli již osmým rokem a školili se na ni všichni učitelé na Mostecku, kteří ji využívají k výuce.

„Krácení zlomku je postup, kdy čitatele i jmenovatele dělíme stejným číslem. Nemusíme nutně krátit až na základní tvar, někdy je vhodnější zlomek v příkladu pokrátit jen částečně. Výsledek příkladu by ale vždy měl být v základním tvaru,“ říkám nabiflovanou látku školákům. Krácení zlomků jde nejen Báře, ale i dalším dětem, které se začínají hlásit. „Prosím, můžu teď jít já?“ dožaduje se sedmák Lukáš Filo. I on chce k interaktivní tabuli, aby předvedl, jak mu matika jde.

Na nudu děti ani nepomyslí

A víte co vlastně znamená matematika? Odlehčuji téma a ptám se dětí. „Čísla,“ volá Martin. „Ne, je to nauka o rovnicích,“ tipuje René Bugoš. Matematika znamená z řeckého mathematikós milující poznání, říkám. „Tak to je trefné. Matematici milují poznání,“ směje se Veronika Švecová.

Výuka pokračuje. „Hodnota zlomku se uvádí v takzvaném základním tvaru. Zlomek v základním tvaru je zlomek, jehož čitatel i jmenovatel jsou nesoudělná celá čísla: jejich největší společný dělitel je 1,“ vysvětluji dětem. Čísla jako taková je nelákají. Začínají se nudit. Opět zapínám interaktivní tabuli. Na obrázku jsou tři koláče. Znázorňují modře zvýrazněny tři zlomky: jedna čtvrtina, dvě osminy a tři dvanáctiny. K tabuli jde další školák. Katka Kavurová. Než ale začne počítat, je tu zvonek. Místo nevábného drnčení zvonku zní z reproduktoru příjemná hudba. „Zvoní. Hurá, je tu přestávka,“ křikl kdosi ve třídě.

Zvonění ukončilo první hodinu

Prvních pětačtyřicet minut jsem zvládl. Odcházím s učitelkou Alenou do jejího kabinetu. „Je čas na rychlou kávu i na vyprávění. Učitel, to není jen práce. To je především poslání. I když ne příliš dobře placené. Lidé si myslí, že pedagog si za den odučí pár hodin a je vysmátý, že má dva měsíce v létě prázdniny a podobně, ale jsou na omylu. Nikdo už nevidí hodiny příprav na výuku často po nocích doma, kdy se musíš připravit na následující látku, kdy opravuješ písemky, domácí úkoly a podobně,“ vysvětluje Alena.

Další vyprávění už ale přehlušila známá melodie zvonění na další hodinu. „Tak teď tě čekají deváťáci a hodina fyziky,“ směje se učitelka Alena Pinkasová.

Fyzikář šokoval děti písemkou

„Dobrý den. Jsem váš dnešní fyzikář,“ říkám poněkud překvapeným školákům. „A hned na úvod začneme s velkou písemkou,“ říkám rázně. Obličeje dětí se mění v kamenné vystrašené výrazy. „Cože? Dneska neměla být písemka! A kde je naše paní učitelka?“ ptá se kdosi ve třídě. Alena zatím čeká za dveřmi. „Chtěla jsem vidět vaše reakce. Představuji vám pana redaktora z Deníku, který u nás dělá reportáž „na vlastní kůži” a před hodinou byl u sedmáků na matematice. Teď bude učitelem fyziky, tak buďte na něj prosím hodní,“ žádá školáky Alena. „Jé a budeme také v novinách?“ ptá se školačka.

Z kabinetu přináším speciální přístroj Van de Graffův generátor, jde o učební pomůcku, která dokáže vyrobit elektrický výboj. Otočím kličkou a sahám na lesklou kouli. Pouhým dotykem dostávám pecku. „Jé, můžeme si to také vyzkoušet? Prosím,“ hlásí se Lukáš. S nedočkavostí o chvilku později přistupuje k přístroji. I on pociťuje výboj na vlastní kůži, s úlekem uskakuje a směje se.

Také další názorná ukázka je především pro chlapce více než lákavá. Mají za úkol sestavit elektrický obvod tak, aby fungoval. Zkušení chlapci se pouští do práce. Jejich spolužáci jim radí. „Musíš dát ten červený drátek do téhle zdířky,“ volá Kamil na svého kolegu. Během okamžiku se žárovka rozsvěcí. Funguje to. Kluci mají radost.

Další hodina končí. I tentokrát to uteklo rychle. Nebyl čas na zlobení. Děti pozorovaly výuku se zájmem, až jsem se tomu sám divil. „Jako pedagog jsi obstál. U dětí jsi měl nejen respekt, ale hlavně jsi je dokázal svým výkladem zaujmout a to je hlavní,“ vysvětluje učitelka Pinkasová.

Spolu s janovskými dětmi Alena vede také školní časopis Koumes. „Ten si školáci vyrábějí sami. Máme tu redakční tým. Děti si tak píší články a fotí samy. Já jen dohlížím na výrobu školního časopisu. Po právu můžu být na své dětské redaktory hrdá. Jsou to šikulové,” říká učitelka Pinkasová.