Rabování a žhářství, to byl tragický výsledek prvního pobytu švédských vojsk na Ústecku. Po jejich odchodu na podzim roku 1634 následovaly mírové rozhovory a příliš krátký Pražský mír. Jelikož nikdo nechtěl jeho podmínky dodržet, nakonec se k nám švédská vojska vrátila.

Úloha osvoboditele

Švédský generál Jan Banér upřel svou pozornost k českým zemím 26. dubna 1639. Vyslal přes Petrovice z Pirny devět regimentů kavalerie s pěti sty čeledíny pod velením generálmajora Torstena Stolhanske, které dorazily následujícího dne. Naštěstí generál Ústí i Chabařovicím udělil salva guardu, tedy ochranný list a rabování se nekonalo.

Banér chtěl totiž vypadat jako osvoboditel. Dokonce český lid vyzval v Litoměřicích k povstání. Lid ale nepovstal, naopak. Banér nedobyl Prahu, ani nepronikl na Moravu. Začal se proto stahovat na hranice.

Z poloviny srpna 1639 se nám dochovaly kusé zprávy o ukvartýrování části hesenského dragounského regimentu plukovníka Albrechta von Eberstein. Část švédských vojsk se také utábořila v Nakléřově, Petrovicích a Krásném Lese, jež byly doslova nacpány vojáky. Další se shromažďovali v ležení nedaleko Nakléřova, kam místní museli dodávat potraviny. V táboře se 16. září zastavil i generál Banér, když s dvanácti tisíci muži ustupoval od Mělníku.

Odchod z Čech

Banér s celým vojskem o síle dvanácti jízdních a osmi pěších regimentů vytáhl na Annaberg. Tábor nechal zapálit a od plamenů chytl i nakléřovský kostel. Svůj postup však 22. září obrátil a část vojska poslal k Mostu a Krupce. Odtud po jejich vyrabování a vypálení Mostu pokračovala vojska zpět k Litoměřicím a Ústí, kde se měla spojit s jednotkami plukovníka Ernsta Albrechta von Eberstein a generála dělostřelectva Torstensona.

Ovšem už po 12. říjnu hovoří prameny o přítomnosti pouhých tří brigád a několika oddílů kavalerie. Ke stejnému datu se švédská vozba, naložená výstrojí a kořistí, začala stahovat z Litoměřic.

Utržení ze řetězu

Švédská salva guarda pravděpodobně měla jen omezenou platnost. Ukazuje na to chování generála Königsmarka, závislého výhradně na zásobách získaných z dobytého území. Stále častěji Švédi rekvírovali a loupili.

Kupříkladu 16. a 20. února švédští zásobovači zabavili v Chabařovicích čtyřicet kusů dobytka a řádili tak, že obyvatelé uprchli do Krupky a chudší do lesů. Dne 13. března přitáhl do Chabařovic sám Königsmark s deseti bataliony a obsadil je. Lidé znovu prchli. Část jich ale na Cínovci okradli žoldáci. Ožebračení se vrátili až v květnu. Po odchodu Švédů se na Ústecko vrátilo císařské vojsko pod velením Ottaviana Piccolominiho.