Lidé se bojí pavouků, ale držet jednoho pavouka velkého jako dlaň a cítit jeho téměř sametové chloupky znamená vědět, že pavouk je prostě jenom pavouk. Nic více. Je to prostě zvířátko.

A výstava v ústeckém Domu kultury v neděli měla právě tento význam. Ukázat, že pavouci a podobné potvory jsou vlastně normální zástupci velmi rozsáhlé živočišné říše.

Pětiletá Madlenka si bojácně sklípkana pohladila, odvahu dostaly i další děti, některé si vzaly také velkého pavouka do ruky. „Nejvíc se mi líbil škorpion,” uvedla dívka jednoznačně.

Výstavu má na svědomí německá rodina patnácti dospělých a více než dvaceti dětí. Miluje pavouky, kraby a podobná zvířata, která si člověk nemůže vzít na procházku na vodítku.

„Jezdíme po celé Evropě a nyní jsme zavítali do Čech. Jako jedna rodina, nejsme žádné sdružení vystavovatelů. Je to náš koníček, jsme nezisková organizace. Máme také unikátní zvířata. Mezi ně patří i krab palmový. Na naší výstavě můžete poznat to, co neposkytne žádná zoologická zahrada. Můžete si vzít pavouka anebo tisícinožku do ruky,“ uvedla Theresa Vojtová, v rámci rodiny poradce, asistent, tlumočník a manažer výstavy v jedné osobě.

Já sám jsem držel v ruce pětiletou samičku sklípkana. Byla klidná.

Vojtová z pohybu těla, či spíše z pohybu nohou poznala, že nechce do terária, v teplé dlani jí bylo dobře. Ale pro jistotu se zasekla jednou nohou do kůže, aby měla jistotu stability.

Vojtová k tomu úsměvně dodává: „My jsme jenom blázni. Staráme se o ně neustále, každý den. Když svítí v teráriu světla, neznamená to nic jiného než další práci, protože je musíme třikrát za den kropit vodou, aby se nevysušili, protože by jinak mohli uhynout. Víte, že pavouci se zdají být strašní a přitom často uhynou na infarkt?“