David Vršecký je současně několikanásobný držitel rychlostních rekordů v pět a půl tunových monstrech. Je jediným člověkem na světě, který pilotoval tahač a na tachometru měl přes 280 kilometrů v hodině. Před dvěma lety dokonce vyhrál anketu Deníku o Nejúspěšnějšího sportovce Ústeckého kraje. Poslední dva roky ale se svým týmem Buggyra hledá formu.

Hrajete ještě na počítači závodní hry?
Už málo, ale vždy rád.

Poráží vás někdo v týmu?
Mám tam nové silné konkurenty. Mechaniky Roberta a Tomáše. Robert je dokonce mistr republiky na simulátoru. Na jeho simulátoru a v jeho autě bych proti němu neměl šanci.

Na postu pilota vás snad ale nevystřídají.
Snad ne, uvidíme (smích). Přeci jen na počítači to je jen hra. Když vám to na něm jde, tak je to takový předpoklad, že byste mohl být i ve skutečnosti dobrým pilotem. Ve skutečnosti vám tam ovšem přibude ještě zodpovědnost.

Pro truckracing vás objevil Martin Koloc, který se odstěhoval do zahraničí, právě při hraní na simulátoru. Stýkáte se ještě spolu?
Čas od času si zavoláme.

Za triumf v evropském šampionátu jste tehdy dostal Ferrari. Jak se s ním jezdí?
Ferrari už jsem dávno vrátil, měl jsem ho jen půjčené. To auto jsem si moc přál a to se mi splnilo.

Nemáte ho slíbené za další titul?
Zatím ne (smích).

Jak se připravujete na další sezonu v ME tahačů?
Nyní nejde až tak o mou přípravu, ale o změny na autě. Zkoušíme nové věci, které jsme už testovali na podzim v Mostě. Nyní přes zimu vše děláme pořádně.

A vy sám se nějak udržujete? Chodíte do posilovny?
Chodím, ale ne tak intenzivně. To začnu až po Novém roce. Spíše zkoušíme různé varianty, které by mohly auto zase o kus dál posunout.

Už víte, kdo bude spolu s vámi jezdit příští rok v modré Buggyře?
To budeme řešit až v lednu.

Jak se vám zamlouvá v této skutečnosti hodně skloňované jméno Maďara Kisse, který váš vůz testoval na podzim v Mostě?
Rozhodně dobře, on nás příjemně překvapil. Je mladý a za krátkou dobu, co jezdí s truckama, dokázal zajet slušné výsledky. Vidím v něm velký potenciál. V Mostě při testech zajížděl výborné časy. Za mne mohu říci, že bych byl rád, kdyby jeho angažmá u nás klaplo. Měl bych vedle sebe rovnocenného parťáka a mohli bychom se zase pohnout dopředu.

Dá se tedy říci, že Angličan Chris Levett, který za Buggyru jezdil loni a moc se mu nedařilo, u vás definitivně skončil?
Ta varianta, že pojede u nás ještě příští rok existuje, ale upřímně bych vedle sebe rád viděl někoho rychlejšího.

Program nadcházející sezony už je jasný?
Ještě ne, stále se spekuluje, že by do série přibyly závody v Turecku. Já bych se toho nebál, ale jde o jeden víkend navíc.

Kdo bude příští rok patřit mezi favority evropského šampionátu?
Moc se to měnit nebude. MAN bude chtít vyhrát titul, Renault do toho nasypal hodně peněz, tak také bude vpředu a já doufám, že mezi nimi budeme i my.

Letošní titul získal poprvé Němec Jochen Hahn s MANem. Myslíte si, že mu ta forma vydrží?
Když se podívám na průběh sezony, tak on zajížděl nejlepší výkony v úvodních dílech sezony a ke konci se naopak trápil. Z mého pohledu měl stabilnější výkonnost Španěl Albacete.

Myslíte si, že i vy se můžete umístit někde v popředí? Poslední dva roky jste skončil pátý.
Doufám v to. Podzimní testování to i naznačuje. Všichni trochu zrychlí v nové sezoně, ale my nebudeme pozadu.

Co letos chybělo Buggyře, aby opět ovládla šampionát?
Aby ho ovládla, toho nám chybělo dost. Abychom byli pořád na špici, tak toho moc nechybělo. Nechci se vymlouvat, ale kdyby letos nejezdil Uwe Nittel, který mě několikrát naboural, tak bych měl o dost bodů více.

Byl letošní ročník, co se bouraček týká, nejnabitější?
Určitě jsem tolik havárií během jednoho roku ještě nezažil. Auto jsme měli kolikrát totálně zdevastované.

Šlo vám během nějaké bouračky i o život?
O život snad ne, ale někdy mi opravdu dobře nebylo. Například v Le Mans, kde se přede mnou srazil Albacete s Nittlem a nebylo vůbec nic vidět, přicházela jedna rána za druhou. Nebylo to nic příjemného, zvláště když si uvědomíte, že za vámi jede dalších dvacet pět a půl tunových aut rychlostí 160 kilometrů za hodinu.

Bydlíte stále v Roudnici?
Ano.

Jak se vám tam žije?
Mám to tu rád, je tu klid a mám tu spoustu přátel.Za Prahu ji nevyměníte?
I v Praze jsem dost často, ale Roudnice je můj domov.

Jaké jsou vaše vztahy s konkurenčním týmem Renaultu, který sídlí také blízko Roudnice?
To bych nijak nekomentoval.

Právě ke konkurenčnímu Renaultu odešel před dvěma lety váš dlouholetý inženýr Mario Kress. Proto mě ty vztahy zajímají. Jaký vlastně byl Kress, když jste s ním spolupracoval?
Mario byl tahoun, který udělal spoustu práce v Buggyře. Z nefunkčního auta dokázal udělat funkční, dotáhl Buggyru k titulu.

Slyšel jsem o něm, že byl machr na podvozky, Je to tak?
To nevím, on byl hlavně tahounem týmu, dokázal makat šestnáct hodin denně a dotáhnout věci do konce. Nemyslím si, že byl specialista na něco konkrétního. Pro něj hlavně neexistovalo nic jiného, než tahače.

Po jeho odchodu jste jeho úlohu u Buggyry částečně převzal i vy. Jak se vám v této roli daří?
Každopádně auto, které on u nás vymazlil, kam nejdále mohl, jsme my ještě posunuli dál a zrychlili.

Vršecký: Ze zelenáče se stal mistr

Davida Vršeckého znám od roku 2002, kdy jsem s ním poprvé dělal rozhovor na závodech v Mostě. Tehdy tam byl ještě jeho „objevitel” pro závody tahačů a zakladatel stáje Buggyra Martin Koloc.

David byl v té době „truckovým zelenáčem”. Byl nervózní, ale ochotný a povídali jsme si spolu přes hodinu. O tom, jak závodil na vodních skútrech, jak jezdil na počítačových simulátorech nebo o tom, že těsně před prvním startem v tahači si musel dodělávat řidičský průkaz na nákladní auto skupiny C.

Od té doby jsem začal závody tahačů sledovat pozorně. V rámci mistrovství Evropy tehdy jezdili ještě další dva Češi - Vojtíšek a Matějovský. Později se přidal Lacko. Ale mladíček z Roudnice nad Labem se šplhal na vrchol nejnápadněji. V roce 2004 překonal v Dubaji světový rychlostní rekord a v roce 2008 se stal poprvé mistrem Evropy. Za další rok titul obhájil! U obou oslav jsem byl osobně. Nádherný pocit. Z Davida vyrostla sportovní hvězda, přesto zůstal stejně skromný, jako na začátku kariéry.

Jenže před dvěma lety odešel od roudnického týmu inženýr Mario Kress. A David se rázem stal hlavní tváří Buggyry. Kromě ježdění se musel začít hodně podílet na vývoji auta. První rok se učil, ten letošní už vypadal slibně. Začne sklízet ovoce konečně v tom třetím roce? Přeji mu to!

Mohl byste jezdit v jiném autě než v Buggyře, třeba v MANu, nebo Renaultu?
To nevím, o tom jsem nepřemýšlel.

Buggyra je skoro jediná, která má v seriálu ME tahačů kabinu s takzvaným „čumákem“. Je to výhoda v aerodynamice?
U takto silných aut nehraje aerodynamika příliš roli. Na to jsme si dávali pozor, až když jsme překonávali světový rychlostní rekord, kdy jsme s normálním autem jezdili okolo 270 km/hod a se šílenými úpravami karosérie jen o pár kilometrů rychleji.

Chystáte opět překonání nějakého rychlostního rekordu?
Nechci nic prozradit, ale o něčem se bavíme. Nějaká varianta existuje a byla by na pořadu dne v novém roce.

A překonání tři sta kilometrové rychlosti s tahačem vás neláká? Tehdy vám to při pokusu na dálnici v dubajské poušti o necelých dvacet kilometrů v hodině nevyšlo.
Láká, ale není kde. Chybí kvalitní trať, která by splňovala všechny potřebné a přísné limity. Tehdy jsme jeli na nově vybudovaném úseku dálnice, který byl těsně před dokončením. Další pokus o překonání třístovky, jsme dělali na dálnici před Hradcem Králové, tehdy zase nevyšlo počasí.

Proč se letos opět nevypravíte na známou rallye Dakar?
Protože jsem tam byl loni (smích).

Chcete říci, že loňská zkušenost vám stačila?
Podíval jsem se, o co tam jde a nejsem si jistý, jestli by se mi tam vůbec znovu chtělo. Má priorita jsou okruhové závody. Přijde mi zbytečné riskovat, zlomené obratle tam jsou na denním pořádku. Za to riziko mi to už nestojí.

Před dvěma lety jste vyhrál anketu o Nejúspěšnějšího sportovce Ústeckého kraje. Komu byste dal za letošek tuto cenu, která se bude předávat v únoru, vy?
Je příjemné se potkat s ostatními sportovci na takových výročních cenách. Já sám nemám moc času sledovat ostatní sporty, takže ani nevím, jak se ostatním sportovcům z regionu vedlo.