Jaký byl z vašeho pohledu uplynulý rok? Jaký byl pro vás a jaký byl pro vaši diecézi?
Pro mě osobně to byl poměrně náročný rok. Musím říci upřímně, že jsem rád, že se blíží Vánoce a tempo cest a pastoračních návštěv po celé diecézi se poněkud zmírňuje. Odpočívat sice nebudu, ale přeci jen, diecéze je poměrně rozsáhlá a cestování bylo mnoho. Jsem rád, že jsem se dostal všude tam, kde slouží moji nejbližší spolupracovníci. Navštívil jsem již všechna jejich sídla a farnosti. Takové cestování je někdy náročné, ale na druhou stranu - stojí za to. Sama diecéze pak žila svým tempem tak, jako doposud. Domnívám se, že nebyly žádné zvláštní mimořádnosti.

Jaký byl uplynulý rok právě pro vás jako člověka?
Mohu říci, že jsem během tohoto roku častokrát zakoušel krásné, pozitivní věci. Naučil jsem se přijímat a plně pochopit mimořádnosti všedních dnů. Tyto každodenní maličkosti neberu jako samozřejmost. Vždy, když někam jedu, setkávám se s duchovními správci, jejich spolupracovníky a farníky. Setkávám se také se starosty a obyčejnými lidmi všech profesí. Podle charakteru setkání se také připravuji. Nakonec však zjistím, že mne při těchto návštěvách něco mimořádného zvláště potěšilo. Že došlo k setkání s člověkem, s lidmi, s rodinami, kteří nejsou smutní, zklamaní či kritičtí. Mají se rádi, to je pro ně důležité. Taková poznání mě velice těší, Právě to jsou pro mne mimořádnosti všedních dnů. Tato „obyčejná” setkání s lidmi jsou ve skutečnosti neobyčejná. Jsou pro mne radostí a velikou posilou.

Mezi lidmi mnohdy uplynulý rok vnímán jako pozitivní nebyl. V současné době schází optimismus a víra v sama sebe, jak se na tento jev díváte?
Domnívám se, že nejenom, že je mezi lidmi málo víry v pána Boha. Chybí také důvěra. To však bylo možná za všech časů. Co mne trápí je to, že se v současné době šíří jakási zhoubná choroba podezřívavosti, nedůvěry. Chci věřit, že tento jev nezasáhl většinu populace. Někdy je ho však až přes únosnou mez. Toto konstatování neznamená, že bychom se s takovou situací měli spokojit. Já jsem sám přesvědčen, že chceme-li něco změnit k lepšímu, musíme začít u sebe. Začněme být lepšími my sami. Buďme lepšími, optimističtějšími, snášejme obtíže statečně - teprve pak se skutečně něco změní.

Máme před sebou Vánoce, tento víkend je poslední adventní neděle. Jak tyto svátky trávíte vy?
Svátky trávím jako každý jiný. S lidmi. Konám bohoslužby a jsem rád, že lidé na Štědrou noc bohoslužby tak hojně navštěvují. Rád se zde s lidmi setkám, i když by to mělo být pouze jednou za rok. Z toho mám velkou radost, v tom mé vánoční svátky spočívají – v setkávání s lidmi. Na štědrý den téměř celé dopoledne navštěvuji nemocné, kteří nemohou být ve svých domovech. O Vánocích vždy upřednostňuji, abychom nemysleli pouze na to, co dostáváme my. Měli bychom pamatovat na ty, kteří nemají nic, nikoho. Na ty, kteří jsou opuštění, nemocní. O Štědrovečerní večeři jsem pak v blízkosti svých nejbližších. Vánoce tedy trávím pouze uprostřed lidí.

Jak vypadá vaše Štědrovečerní večeře?
Úplně normálně. Dalo by se říci klasika. Jen ne bramborový salát, ten já nerad. Na mém talíři jsou brambory a smažený kapr.

Vánoce jsou spojeny s tradicí. Jaký mají podle vás tradice v současné době smysl? Měly by se dodržovat a proč?
Každá tradice, pokud je pozitivní, je pro lidi vhodná a užitečná. Díky ní přejímám něco od svých předků. To znamená, že si svých předků vážím, přejímám to, čím oni žili. Nepokládám sama sebe za střed vesmíru. Chci se nechat poučit. Je důležité nechávat se povzbuzovat a poučovat od těch, kteří zde byli před námi a bez kterých bychom vlastně ani nebyli. Už z toho důvodu je dodržování tradic důležité. Čím má být svět a lidská společnost krásnější? Přeci tím, že nebudeme myslet pouze sami na sebe. Vezměme například půst. Je jakýmsi odstupem, újmou v jídle. Znamená, že jsem si vědom toho, že nemusím mít všechno, co bych rád měl. Smysl v postu je v tom, že se něčeho zříkám ve prospěch druhého. Když si uvědomíme, kolik lidí na světě hladoví, kolik jich má žízeň, kolik lidí žije v chudobě a bídě. Díky půstu se vychovávám k určitému soucítění s druhými, k solidaritě.

Na co jste se jako dítě na Vánoce nejvíce těšil?
V rodině nás bylo poměrně dost. Já se při tom všem nejvíce těšil právě na to, že se všichni sejdeme, že budeme pohromadě. Ačkoliv to může znít poněkud přehnaně, je tomu skutečně tak.

Mluvíte o solidaritě, o tom, že nejdůležitější je být pohromadě, uvědomit si, že jsme a že to není samozřejmost, Jak se při tom všem díváte na dnešní pojetí Vánoc?
Chci věřit v dobrou stránku člověka a chci věřit tomu, že nelze ničím vymýtit podstatu, která v člověku je. Člověk z podstaty své duše tíhne k druhým lidem. Ono tíhnutí člověka k člověku je lidským štěstím. To, že na tomto světě někoho máme, tedy někoho, o koho se můžeme opřít, na koho se můžeme spolehnout, koho máme rádi a kdo má rád nás - to je podstatné. Každý člověk potřebuje mít na tomto světě ještě někoho. Vánoce bych rád představoval tak, že jsou krásné nejenom proto, že něco dostanu. Mnohem víc, než to, že něco mám, je, že někoho mám.

Co popřát čtenářům do nového roku?
Milí čtenáři, přeji vám, abyste byli šťastní. Abyste dokázali překonávat i neveselé chvíle a nelehké životní situace a abyste věděli, že Bůh je s námi. Těšilo by mne, kdybych vám toto přání mohl někdy říci i osobně.

Anna Hrochová