Jak ústecké osobnosti vzpomínají na Václava Havla? Především jako na člověka, který neměnil své názory podle politické situace a který se nestranil lidí ani jako hlava státu. Navždy zůstane spjat se Sametovou revolucí roku 1989.

Ústecký historik Václav Houfek neopomněl připomenout, že ještě jako prezident Československa Ústí navštívil v devadesátém prvním roce. „Tenkrát dostal čestné občanství města. Vyjadřoval se k otázkám životního prostředí, těžby uhlí a toxické skládky u Chabařovic,” popisoval Houfek. „Tenkrát to patřilo k hlavním problémům a on se o tom informoval. Samozřejmě, přijel sem i později.”

Více o návštěvách Václava Havla v Ústí, stejně jako vzpomínky Ústečanů, si můžete přečíst v pondělním Ústeckém deníku.

Podle Houfka ale Ústí poznal už jako disident v osmdesátých letech, kdy se tu musel účastnit soudních jednání.

Velkou úctu pak Václav Havel jako dramatik, spisovatel a autor divadelních her vždy míval mezi umělci. „Vážil jsem si ho. Představoval pro řadu lidí, i pro mne, symbol toho, co se událo před více než dvaceti lety,” shrnul to ústecký spisovatel Ladislav Muška. Podobně také ústecký spisovatel Arnošt Herman připomněl, že Havel získal v zahraničí pověst velkého Evropana. „Svým způsobem Česku otevíral cestu do Evropy.”

Fotograf Petr Berounský také Havla vnímá jako osobnost spjatou s revolucí. „Fotit se mi ho ale nepovedlo. V roce 1989 jsem jel domlouvat fotografování s Martou Kubišovou a ona spěchala na volbu prezidenta. Chtěli jsme tam s kolegou jet také, ale nedostali jsme se tam.”

Později se s ním měl setkat v roce 1994 na koncertě Pink Floyd. „Jenže se to nepovedlo, nechtěla mě k němu pustit ochranka, ani k muzikantům,” dodal Berounský.

Jaroslav Achab Haidler, herec a bývalý ředitel Činoherního studia, bral Havla vždy spíš jako politika a prezidenta než jako umělce. „Jeho hru jsme nehráli, ovšem určitě jsme pořádali čtení z jeho textů,” řekl Haidler a dodal: „Václav Havel pro mne znamenal to, že i přes všechny své chyby tušil, že morálka je ze všeho nejdůležitější. Mám pocit, že po jeho úmrtí se do Česka už dalajláma nepodívá, nebude už mít za kým.”

Havel je samozřejmě spjat i s českou politikou. Exsenátor Pavel Sušický jej sice nepoznal v politice, ale znal ho ještě před rokem 1989.

„I po odchodu z funkce prezidenta se prolínal politikou. S lety jsem si ho vážil stále víc. Cením si, že zůstal svůj. Byl lidský, měl rád rockovou hudbu, stýkal se s osobnostmi z undergroundu. Nikdy se nezačal chovat jako VIP, uměl posedět s lidmi u piva. Je mi velmi líto, že zemřel.”

Na Krajském úřadě Ústeckého kraje bude od pondělí připraven kondolenční arch pro veřejnost. Kondolenční knihy budou od pondělního poledne také na magistrátu. Právě před magistrátem už v neděli lidé pokládali květiny a zapalovali svíčky. Ústečané se scházeli také u kostela sv. Vojtěcha a u sochy Olbrama Zoubka v Městských sadech.