Vedoucí katedry politologie na ústecké univerzitě Daniel Kroupa se s prezidentem Václavem Havlem znal osobně dlouhá léta. V rozhovoru pro Deník včera řekl, že jeho smrt ho zasáhla.

Jak jsme se dozvěděl, že pan prezident zemřel?
Kolem poledne mi přišla zpráva od snachy. V tu chvíli se mi před očima objevil starý a usměvavý muž. Naposledy jsem se s ním setkal před týdnem. Doufal jsem, že se uzdraví, ale bohužel to nevyšlo. V paměti mi proto zůstane takto, jako muž plný optimismu.

Jak na něj vzpomínáte?
Byli jsme kamarádi i v teskných dobách. Vedli jsme spolu velmi mnoho filozofických diskuzí, zvláště na Hrádečku. Jak jste se s Václavem Havlem poznal? Bylo to krátce po jeho druhém propuštění z vězení. Václav Havel se velmi zajímal o filozofii. My jsme tehdy měli diskuzní skupinu nazvanou Kampademie, do které se přišel zapojit. Hned při prvním setkání mi nabídl tykání, což mě na jednu stranu velmi potěšilo a na druhou velmi zaskočilo. Pak jsme se potkávali často na různých přednáškách, seminářích a pravidelně jsme se setkávali na Hrádečku.

Jaký byl Václav Havel v soukromí? Myslím, jak se lišil od Havla prezidenta, jak ho zná veřejnost?
Každý asi vnímal jeho lidskost. Byl to člověk, který měl smysl pro různé formy života. Neviděl v něm jen klady a zápory, měl rád jeho rozmanitost. Takže se mu život v disidentu velmi líbil, protože tam bylo více myšlenkových proudů. Bylo to poznat, když přišel poprvé na Hrad, přivedl si sebou část přátel - různých rockerů a dalších. Někteří lidé to vnímali špatně a chvíli trvalo, než se to usadilo.

Napadá vás historka, kterou máte s panem prezidentem nejvíce spjatou?
Asi jeho poslední zatčení. Tehdy jsme u Havlových měli seminář o Descartovi. STB zazvonila a když jim paní Olga otevřela, řekla jim, že Václav je nemocný. On se vyšoural v pyžamu z postele a řekl. Já s nimi musím jít, oni by měli průser. Nakonec ve vězení neskončil, odvezli ho do nemocnice. Tehdy tam proběhla docela velká demonstrace.

Jste politolog. Učíte o Havlovi a jak se na něho dívají dnešní studenti?
Václav Havel měl vždy trauma, že nemohl vystudovat vysokou školu. Ve skutečnosti je dnes v politologii nejvíce citovaným českým autorem a bude ještě na dalších generacích, aby jeho myšlenky zpracovaly. Mladí lidé si ho váží. Když byl naposledy na přednášce na UJEP, tehdy je již většinou odmítal, byla aula plná. Studenti o něm píší seminární i diplomové práce.

Zpracoval Vít Lukáš