Obsazením města Rudou armádou válka neskončila. Především bylo třeba obnovit bezpečnost a zajistit základní potřeby obyvatel. Po 9. květnu 1945 město vedla česká správa. Revoluční národní výbor se potýkal s nedostatkem českého úřednictva. Jeho členové v těchto dnech vykonali neuvěřitelné množství obětavé práce.

Práce dobrovolníků

Výbory v podstatě tvořily skupiny dobrovolníků, snažící se ochránit důležité tovární objekty a sklady s potravinami. Práci nového správního systému navíc ztěžovala řada vychytralých občanů, snažící se zajistit si nejrůznější potvrzení, či osvědčení, například o nekolaborování s nacisty.

Věra Hladíková a Vladimír Kaiser v Dějinách města Ústí hovoří o tom, že po celý květen leželo město v ruinách. Odklizovací práce se vlekly. Tramvaje jezdily jen někde, hlavní silnice byly nesjízdné i neschůdné. Stály na nich vraky aut a vojenské techniky jako pozůstatek prchající německé armády. V troskách domů leželi mrtví.

Zásobování bylo nejisté. Situaci komplikovaly transporty uprchlíků, vracející se zajatci, prchající Němci, dělníci z Ukrajiny i Ruska a různé anonymní české bojůvky z vnitrozemí. Do toho přicházeli noví osídlenci z vnitrozemí a začaly první odsuny Němců.

Přesto se obyvatelé snažili žít normální život. Otevírali část obchodů a restaurací, rozhodoval stav zbylých zásob. Důležité průmyslové podniky byly předávány do národních správ. České podniky převzali jejich původní majitelé. Čeští úředníci přebírali dráhu a poštu. Němečtí zaměstnanci těchto organizací zůstávali na svých místech.

Loajální Němci

Do Revolučního národního výboru se hlásili i němečtí antifašisté a sociální demokraté, proti Čechům mající výraznou převahu. V polovině května se na výzvu národního výboru přihlásilo dalších 16 Čechů a 36 německých komunistů. Pomáhali v ozbrojené strážní službě, střežili sklady, výpadové silnice a další důležité objekty.

Někteří aktivně bojovali s ustupujícími jednotkami SS. Loajálním Němcům v dosud německých úřadech a podnicích byly ponechány zbraně a výbor využíval i jejich znalosti. Mezi vedoucími členy Revolučního národního výboru však Němce nenajdeme.

Protože práce přibývalo a osob k náročné práci ve správě města se stále nedostávalo, musela odjet do Prahy delegace národního výboru informovat o stavu města. Jednala přímo s Klementem Gottwaldem a s Bohuslavem Laštovičkou. Laštovička pro pohraničí nemohl přislíbit žádnou vojenskou ani materiální pomoc. Schválil rozhodnutí výboru využívat při práci pomoc loajálních Němců.

Až později se postoj pražských orgánů vůči těmto Němcům změnil. Nově vzniklé správní orgány, okresní i městský, nebyly ve skutečnosti takovými „lidovými revolučními orgány“, jak je chápal Košický vládní program a dekret presidenta republiky.

V jejich složení, které v prvních dnech revoluce spočívalo na dobrovolnících, se na přelomu května a června začaly odrážet zájmy politických stran. O svá místa ve správě města se začali hlásit zejména komunisté, jejichž početní síla a organizovanost začala mít převahu ve srovnání s ostatními politickými stranami.