Stavbu financoval zhruba půl milionem rakouských korun ústecký židovský uhlobaron Jakob Weinmann. Na svou dobu velmi moderní stavbu 6. října 1912 slavnostně otevíral kníže Thun. Kromě depozitáře se tu nacházel koncertní a přednáškový sál pro šest stovek posluchačů.

Knihovnu v roce 1945 zničila letecká puma, zbytky stavby padly o dva roky později. Dnes je tu krajská policejní správa.

Naproti stojí výrazný dům, který si nechala postavit v letech 1928 až 1929 pojišťovna Riunione Adriatica di Sicurta. Dnes jsou tu kanceláře, bufet, lékárna a prodejna s textilem. Autorem domu na někdejší Maternistrasse je Fritz Lehmann. Sloh se nazývá expresionismus.

Na nejstarším snímku, pravděpodobně z roku 1912, se vlevo za lucernou nacházejí vrata do jedné z posledních ústeckých stodol. Na tomto místě dnes najdete křižovatku a prozatím ještě stále autobusové nádraží.

Při pohledu z Mírového náměstí do Revoluční ulice, kdysi Teplitzerstrasse, spatříte například dům, který byl ve dvacátých letech minulého století přestavěn pro Českou eskomptní banku. Později zde také sídlil poštovní úřad. Dnes je tu ústecká pobočka Komerční banky.

V minulosti se v ulici nacházely různé obchody i obytné domy. Třeba obchod s hedvábím Seiden Haus firmy Motyčka a Pekař, či obchod s obuví Baťa. Ten je tu dodnes.

Také se sem dalo zajít do hostince Zum weisen Schwan, tedy U Bílé Labutě. Hostinec byl zbořen v únoru roku 1907, na jeho místě vystavěl stavitel Julius Hauser další obytné domy a obchody.

Jak se měnilo Ústí na fotkách

Proměny
ústeckých budov, ulic a prostranství zachytili studenti a učitelé Gymnázia Dr. Václava Šmejkala pro projekt Dříve a dnes ve fotografii.
Vznikla kolekce tří časově následných snímků (1900, 2000 a 2011) každého místa.
Deník přinese vždy ve středu tři snímky dvou vybraných míst. Některá jsou k nepoznání, jiná se téměř nezměnila.

Nejvýrazněji změnil tvář ulice v sedmdesátých letech obchodní dům Labe. Navrhla jej architektka Růžena Žertová. Oproti jiným městům, kde komunistický režim nechal postavit klasické Priory, je Labe netradiční především svým hliníkovým pláštěm. Stavba přišla na 93 milionů korun. Vedle stojící plastiku, lidově zvanou Želva, či Medúza, navrhl Karel Kronych. Ani jedno ale nepředstavuje. Má to být zpodobnění řeky Labe a kryje výměník.