Historici, ale také poštovní doručovatelky jsou podepsány pod výstavou unikátních dobových fotografií, kterou můžete navštívit až do 4. března v Oblastním muzeu v Litoměřicích. Výstava Zmizelé Litoměřice na starých fotografiích vychází z knihy Ilony a Oldřicha Kotyzových Zmizelé Litoměřice a autor výstavy Martin Kolařík historických fotografií dnes již neexistujících objektů doplnil výstavu snímky dokumentujícími současný stav každého místa.

„Martinovi Kolaříkovi jako autorovi výstavy dalo hrozně moc práce pořídit fotografie se současným stavem. Přesně identifikovat místo. Z některého vůbec fotit nešlo, protože je tam dnes zástavba. Je tam jistý odstup, tak se Martin snažil zachytit místo z úhlu, aby bylo vidět, že to je někde tam,“ ocenil snahu svého kolegy Oldřich Kotyza.

Originál snímku při zvětšování otočili

A v čem tkví podíl litoměřických listonošek na této jedinečné výstavě? To Martin Kolařík ochotně vysvětluje: „Mají město prochozené, vědí o každém patníku, na který, s prominutím, čůrá pes. Když jsme nedokázali určitá místa identifikovat, listonoška je našla. U jedné fotografie se stalo, že ten snímek byl k nenalezení, a když jsme na ně přišli s doručovatelkou, řekla: Ano, je to tady, ale převrácené zrcadlově. Když totiž originál někdy před sto lety zvětšovali, spletli se a nakopírovali ho v opačném pořadí… Je tu tedy velká část odborné práce, kterou odvedli oba historici, ale i tito obyčejní lidé se na ní podíleli.“

Oldřich Kotyza jako spoluautor knihy, jež vznikala tři roky, upozorňuje, že dohledat autory dobových snímků šlo velmi obtížně. „Zhruba polovina fotografií pochází ze sbírky oblastního muzea, druhá část je ze Státního okresního archivu Litoměřice se sídlem v Lovosicích. Řada fotografií není signována, ze 128 v knize snad u desítky podpis byl,“ shrnuje.

Všechno nešlo znovu nafotit

Samotná výstava představuje výběr fotografií z knihy. „Podařilo se mi jich sem dostat asi osmdesát. Více z kapacitních důvodů není možné. Dalo by se i víc, ale to už nedodržíte čistotu linky výstavnictví a výstava musí být jednoduchá, vlídná, přívětivá pro oko. Držím se zásady, že někdy méně znamená více kvality. Jde o výběr omezený nejen výstavním prostorem, ale i tím, že ne všechny snímky šly znovu nafotit. Snažil jsem se najít ono místo a dodržet kompozici záběru a světelné podmínky. Pokud to bylo možné. A ne vždy to možné bylo,“ říká Martin Kolařík.

O autorech knihy

PhDr. Ilona Kotyzová (1963) vystudovala český jazyk a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a od roku 1987 dodnes působí jako archivářka ve Státním okresním archivu Litoměřice.

PhDr. Oldřich Kotyza (1963) vystudoval archeologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a od roku 1987 působí jako archeolog v Oblastním muzeu v Litoměřicích, kde zastává od roku 1999 funkci zástupce ředitelky. Od roku 2002 přednáší externě na Katedře archeologie Západočeské univerzity v Plzni. Zabývá se otázkami raně středověkého osídlení severozápadních Čech, problematikou počátku institucionálního města Litoměřice, zpřístupňováním středověkých a raně novověkých pramenů a také historickou klimatologií.

Z přebalu knihy Litoměřice z edice Zmizelé Čechy, Morava a Slezsko, kterou vydalo nakladatelství Paseka v roce 2011

Změnily se okrajové čtvrti města

Vraťme se však ke knize manželů Kotyzových, která se stala základem výstavy. Autoři přesně nepočítali, kolik míst v Litoměřicích se postupem času proměnilo. „Ve středu města ano, vznikla třeba nějaká proluka. Na místě starých stodol, hospodářského zázemí vznikly nové stavby, komunikace. Problém je v tom, že Litoměřice se ve svém středu až tak nezměnily. Zmizel dům, jinde kaplička, ale charakter centra města to nenarušilo. Změnily se ale okrajové čtvrti, které byly nezajímavé pro autory fotografií ve 20. století nebo ve druhé polovině 19. století, takže se běžně nefotily. Výjimečné jsou proto snímky například čtvrti Zásada, kde dnes stojí panelové sídliště. Litoměřice si svůj charakter zachovaly na rozdíl od jiných měst jako Most, Ostrava. Tak radikální zásahy jako u nich tady neexistovaly,“ upozorňuje Ilona Kotyzová.

Přeložka tratě a výstavba sídlišť

Největšími zásahy byla podle Oldřicha Kotyzy přeložka železniční trati v letech 1956 a 1957, ale hlavně výstavba sídlišť. „Při přeložce tratě zmizelo celé jižní předměstí, kvůli výstavbě sídlišť zmizela čtvrť Kocanda, část Zásady a samozřejmě objekty nad tratí Lovosice Česká Lípa. Ty jsme však do knihy nezařadili, protože jde o katastr Pokratic. A musíme konstatovat, že z Pokratic je velice málo starých dobových fotografií,“ vysvětluje historik.

„Ta knížka je unikátní v tom, že obsahuje skutečné fotografie, nikoliv pohlednice. V tom je rozdíl mezi naší knihou a dalšími, které v Litoměřicích v posledních letech vyšly,“ poznamenal Oldřich Kotyza.