Měsíc po posledním „nočním“ odstřelu na Bukově přišel listopad 1989 a s ním události na Národní třídě v Praze, které spustily změnu poměrů v tehdejším Československu. Rok 1990 provázely velké ekonomické změny. Podniky se rozpadávaly na menší samostatné celky, vznikaly první soukromé stavební firmy. A zmizela z povrchu zemského trmická Prefa.

Jiří Mikula vzpomíná na tehdejší změny: „Národní podnik Vodohospodářské stavby se rozpadl na samostatné závody. Proto se nelze divit, že z velkého množství tří stovek zaměstnanců podnikového ředitelství zůstal pouze malý státní podnik VHS PKD s 33 zaměstnanci. Ti byli rozděleni do tří středisek projekce, konstrukce a destrukce.“

Jednou z prvních porevolučních demolic byla likvidace celého závodu Prefy v Trmicích. Začátkem roku 1992 provedli techničtí vedoucí odstřelu Jaroslav Fila a Petr Mikula celkem šest odstřelů vysokých železobetonových výrobních hal, betonárky a sil na cement a kamenivo. Nižší objekty v Prefě likvidoval dodavatel prací pomocí hydraulických kladiv.

Mikula dodává: „Prefa Trmice tak byla jedním z prvních podniků, které neustály privatizační taškařice a po ní následovaly další „vytunelované“ podniky Prefa Vaňov, problémy měla Setuza, ústecká chemička a další. Trmickou Prefou začalo, z hlediska demolic, nové období.“

Mezi prvními, kdo se v nové ekonomice orientoval v přerozdělování peněz, byly banky. Proto důvodem likvidace tří objektů čp. 84/5, 85/7 a 501/9 v ulici Hradiště u kostela sv. Vojtěcha byl záměr investora České národní banky výstavba nové emisní banky.

Po stopách ústeckých výbuchů

V Ústí od roku 1945 do konce osmdesátých let zmizely stovky domů. I stará katovna a známé hospody. Ještě v devadesátých letech padlo také několik budov.

Zmizela tehdy i celá továrna - Prefa Trmice. Po stopách demolic se vydáváme v rámci seriálu Zaniklé Ústí se střelmistrem Petrem Mikulou a jeho spolupracovníky.

Postupně zdokumentujeme všechny významné demolice objektů v Ústí nad Labem a zajímavé vzpomínky, na které pomalu padá prach zapomnění.

Práce začaly v lednu 1992 přípravou odstřelu tří objektů. Celkem střelmistři do objektů nabili 48 kg trhaviny a 1992 rozbušek. Krajní štítovou zeď, která byla současně obvodovou zdí v té době velice oblíbené zahrady v Mikulovské vinárně (dnes hotel Na rychtě), dělníci navrtali na zlom a do ní nabili 86 rozbušek. V pondělí 17. února 1992 v 10.00 hodin provedli odstřel.

„Tentokrát náš střelecký anděl strážný někde zaspal a vše nedopadlo podle našich představ,“ dodává k tomu Petr Mikula, technický vedoucí odstřelu celé akce. „Při pohledu z ulice bylo sice patrné, že krajní zeď se během pádu naklání a celá padá dovnitř demolovaného objektu, ale bezprostřední gratulace po odstřelu byly předčasné. Spodní část padající štítové zdi nevydržela při náklonu tlak bortícího se zdiva a část suti se rozvalila směrem do zahradní restaurace. Bylo poškozeno asi 10 metrů dřevěného přístřešku. Dřevěné lavice a stoly jsme naštěstí před odstřelem z této části přístřešku odnesli o několik metrů dál, ale i tak jsme způsobili neplánované uzavření oblíbené zahrady asi na měsíc,“ vzpomíná Mikula.

Firma Ravel ihned po odstřelu zahájila odvoz suti. Během pár dnů místo domů na místě byla pět metrů hluboká stavební jáma připravená pro novostavbu emisní banky.