Srovnáme-li situaci města po druhé světové válce a po válkách husitských, nabízí se tu celá řada paralel. Ať už co do jeho zničení, nebo obecného nedostatku zdrojů a lidí. Po bitvě Na Běhání z 16. června 1426 dokonce hrozilo, že město zanikne.

Na prahu zániku

Historička Lenka Bobková v Dějinách města Ústí nad Labem soudí, že téměř úplné zničení města mělo za následek ztrátu průbojnosti zdejších obyvatel. Ostatně i opakované zástavy, přítomnost saské posádky, či nároky Jakoubka z Vřesovic musely logicky vést k poklesu politické prestiže Ústí i ke ztrátě schopnosti přijímat samostatná politická rozhodnutí.

Ústí, také na rozdíl od řady jiných královských měst, nezískalo za husitských válek žádný pozemkový majetek a nedotkly se ho ani pokusy Jiřího z Poděbrad o revizi pozemkové držby. Postupně se vytrácela naděje na rozvinutí hospodářské aktivity. Právě proto se zdálo, že Ústí nakonec zanikne jako řada jiných obcí.

Pomoc králů

Nakonec se tak nestalo. Měšťané urychleně začali s opravami význačných staveb. Kostelů, měšťanských domů, přestavbou městských hradeb. Ve 40. letech postavili radnici. Písemně je ale doložena až k letům 1471 a 1496. Stejně oživili i činnost samosprávy. Po roce 1438 nechali obnovit i špitál u sv. Materny.

Jak to vypadá, město se už do konce třicátých let 15. století vrátilo k běžnému životu. Hovoří o tom zachované písemnosti, považující za jakýsi mezník obnovy právě rok 1438. Což není od osudné bitvy Na Běhání zase tak dlouhá doba.

Král Ladislav Pohrobek později nejenže potvrdil všechna dosavadní městská privilegia, zároveň mu 12. listopadu 1454 udělil právo konat vedle jarmarku ode dne sv. Markéty ještě druhý výroční trh. Zájem měšťanů o rozšíření hospodářských privilegií tak svědčí o pokračující renovaci města.

I jiná listina totiž dokazuje obnovu samostatnosti a politické průbojnosti měšťanů. Na žádost purkmistra a rady král 19. června 1457 povolil Ústí obnovit starý městský prapor, uloupený v bojích roku 1426. Jiří z Poděbrad pak městu udělil všeobecnou konfirmaci.

Lze tedy usoudit, že zhruba do dvaceti let, během vlády Jiřího z Poděbrad, se válečné ztráty měšťanům podařilo zahladit.