Aby ne, když byl čtyři roky předsedou Mensy ČR, dnes je ředitelem Centra nadání v Praze.

Už na vysoké škole měl vlohy na vymýšlení hlavolamů. „V republice nás moc není, ale mě to stále baví,“ uvedl Václav Fořtík. „Ve snaze vyburcovat hlad po vědění posílám na základě požadavku každý týden několik svých prací zájemcům zcela zdarma e-mailem a očekávám, že okruh spoluhráčů ještě poroste. Zatím jich je kolem 150,“ dodal.

Václav Fořtík přijel do promrzlého Ústí a zakotvil v domě dětí a mládeže, kde v rámci Diagnostického dne otestoval několik nadaných dětí.

Kde je Litva?

Na stole ležely deskové hry pro ukrácení chvíle dětí, které čekaly na test. Asi šestiletá dívenka skládala velké puzle Evropy a najednou do ticha prohlásila: „Tady chybí Litva.“

První reagoval na hlášku pan Fořtík, když klidným hlasem stěžovatelce oznámil, že si ji někdo na minulém testování zapomněl v kapse. Záhadou pro mne zůstávalo ono zjištění, když jednotlivé části států nebyly označeny číslem ani písmenem, ale pouze jinou barvou. Talentovaných dětí je v našem městě skutečně dost.

„Děti dostávají tři samostatné testy vždy na dobu 40 minut. Každý má specifické zaměření a výsledkem je komplexní řez znalostí a vědomostí. Závěrečné vyhodnocení zašleme zájemci písemně i s rozborem dosažené úrovně schopností a s odkazem na studijní předpoklady,“ uvedl muž, který vystudoval Gymnázium v Jateční ulici.

Kolem velkého stolu se připravovaly na svůj první test děti různého věku, pobledlé a nervózní byly spíše doprovázející maminky. Paní Pavla přivedla šikovnou Veroniku (9 let), která po prvním testu znuděně zívla. Všechny otázky zvládla před časovým limitem.

„Ona je skutečně všestranně talentovaná, ale vybrat to pravé, mi dělá problém,“ konstatovala maminka. Paní Alena doprovázela černovlasého Kubu (13 let) a rozpálená byla jako žehlička. „Znám osobně paní Kalinovou z Ámosíka a vím, že nadání bez dobrého učitele může brzy pohasnout,“ přidala do diskuse.

Zpracoval Miroslav Vlach