„Chtěli bychom vám darovat obřího zkamenělého šneka.“ Těmito slovy si domlouval schůzku s muzejníky Ústečan Aleš Najnar. Na schůzku pak dorazil se svým synem Alešem Oliverem. Společně přinesli velkou fosilii amonita, který na území dnešního Ústecka žil před milióny let.

„Našel ho děda asi před čtyřiceti lety. Měl chalupu v Dolních Zálezlech a do okolí vyrážel na výlety,“ popisoval okolnosti nálezu Najnar, jinak majitel pneuservisu v Ústí. „Jednou poblíž nějaké vápenky u Lovosic narazil na tuhle kuriozitu.“

Amonité, latinsky Ammonoidea, jak píše Wikipedia, jsou velmi rozsáhlou skupinou vyhynulých hlavonožců, žijících od siluru až do konce křídy, tedy v rozmezí před 425 až 65,5 miliony let. „Skuteční amoniti však vznikli až v triasu. Především v období druhohor byli nesmírně četní a jsou proto často využíváni jako indexové fosílie na paleontologických lokalitách.“

Geoložka ústeckého muzea, Zuzana Vařilová pak upřesnila, že Najnarův obří amonit musí být starý zhruba 90 milionů let. V popisovaných dobách u nás leželo všechno pod hladinou druhohorního moře, na jehož dno logicky museli mrtvý hlavonožec a jeho schránka dopadnout.

„Ulita amonita se opravdu vzdáleně podobá šneku. Se svými 30 centimetry je ale obří jen z dnešního pohledu. Vždyť to byla doba veleještěrů, jakými byli dinosauři nebo vodní plesiosauři,“ líčila geoložka Vařilová.

Amonit se tak stal dalším exemplářem výstavy Ústečané sobě. Zájemci si ho mohou prohlédnout ve vitríně, jíž při vernisáži nechali muzejníci prázdnou.

„Určili ji právě na nové přírůstky. Muzeum získává řadu dalších příslibů zajímavých darů, které chce veřejnosti postupně představovat během výstavy do konce června,“ upřesnil Václav Houfek, vědecký tajemník muzea.

Kurátor výstavy historik Martin Krsek převzal i další zajímavé dary. „Dostali jsme celkem pět zajímavých darů, příslibů jsou desítky. Přibyl také historický dokument o legionářských oslavách v Ústí nad Labem z roku 1937, který poslal do muzea poštou František Konopa. Byla to vzpomínka na jeho rodné Ústí, jež opustil roku 1938 po okupaci pohraničí jako dvouletý.“

Ulita zkamenělého hlavonožce zdobila obývák. Když ale Najnarovi zašli do muzea a shlédli výstavu o darech, jež od obyvatel města za dobu své existence obdrželo, řekli si, že pro rodinnou památku objevili lepší místo. „Můj devítiletý syn Aleš Oliver řekl, že by jednou chtěl vzít do muzea své děti a pochlubit se, že ta zkamenělina pochází od nás. On je tím dárcem, já to jen zprostředkoval,“ dodal Najnar.