Nebylo to malé sousto: rozsáhlý čtyřpodlažní objekt ve tvaru L s boční přístavbou hned u vjezdu.

Přípravné práce byly zahájeny 11. listopadu 1992. Po ručním vybourání všech cihelných příček a vyřezání vnitřních ocelových konstrukcí, včetně vnitřního vybavení, bylo zahájeno navrtávání objektu.

Generálním dodavatelem akce byla stavební firma Monostav pod vedením ing. Soukupa realizující výstavbu nové nemocnice. Trhací práce zajišťovala firma Vodohospodářské stavby PKD k. p. Ústí nad Labem, technickými vedoucími odstřelu byl Petr Mikula a Václav Černík.

Pád do dvora

Mikula na tehdejší jednu z posledních velkých demolic v Ústí vzpomíná: „Pád objektu jsme nasměrovali do dvorních traktů, aby nedošlo k zavalení příjezdové komunikace do areálu a ulice Sociální péče. Vzhledem k blízkosti zástavby bylo rozhodnuto, že objekt bude zahalen do geotextilie. Takto provedená komplexní ochrana zachycuje rozlet zdiva a tlakovou vlnu i prach z demolice.

Geotextilní obal nad likvidovaným objektem tvoří jednotlivé pět metrů široké pruhy polypropylénové sešité textilie. U země byly přitížené panely a zeminou.“

Prach z cihel

Demoliční skupina měla již praktickou zkušenost, že volně visící textilie se při odstřelu napne tlakem plynů z výbuchu a zachytí hrubý cihelný prach tmavočervené barvy z cihelného zdiva. Póry v tkanině propouští pouze jemné částečky ve formě bílého dýmu, které se v okolí neusazují. „Na jedné z fotografií je vidět fázi výbuchu, kdy objekt je již ve fázi sesutí a „nafouknutá“ textilie zachycuje prach,“ dokumentuje Mikula tuto zkušenost.

Nabíjení

Ve čtvrtek 26. listopadu bylo ukončeno navrtávání zdí a v pátek 27. listopadu byl již celý objekt zahalen do geotextilie specializovanou skupinou horolezců pod vedením Jiřího Pudlače. Nabíjení bylo zahájeno v pátek v 8 hodin a provádělo jej 6 střelmistrů a 8 pomocníků a trvalo dlouho do nočních hodin. V objektu bylo navrtáno 1899 vrtů hloubky 25 až 75 cm, do kterých bylo uloženo 72 kg plastické trhaviny Perunit 28.

Po stopách ústeckých výbuchů

V Ústí od roku 1945 do konce osmdesátých let zmizely stovky domů. I stará katovna a známé hospody. Ještě v devadesátých letech padlo také několik budov.

Zmizela tehdy i celá továrna - Prefa Trmice. Po stopách demolic se vydáváme v rámci seriálu Zaniklé Ústí, se střelmistrem Petrem Mikulou a jeho spolupracovníky.

Postupně zdokumentujeme všechny významné demolice objektů v Ústí nad Labem a zajímavé vzpomínky, na které pomalu padá prach zapomnění.

„Během vrtání sklepních prostor se vrtařům podařilo probourat do staré chodby. Na první pohled omítnutá zeď byla pouze dřevěná deska pobitá rákosem s omítkou. Za ní se skrývala stará propojovací chodba dlouhá přes 30 metrů z budovy prádelny pod silnicí až do protější budovy kožního pavilonu. Pokud by se chodbu nepodařilo objevit při vrtání, došlo by jistě při odstřelu k vyražení dřevěné desky tlakovou vlnou a cihelný prach by nejspíš naplnil protější budovu kožního sanatoria zevnitř. To bychom se potom všichni jistě velice divili,“ vzpomněl technický vedoucí odstřelu Petr Mikula.

Demolice začíná

V sobotu 28. listopadu 1992 bylo všech 1899 rozbušek propojeno do pěti samostatných okruhů a v 9.30 hodin bylo zahájeno poučení hlídek. Technický vedoucí odstřelu poté provedl rozmístění tři požárních vozů, které vodními děly několik vteřin před odstřelem vytvořily nad objektem vodní clonu.

Dvě minuty před desátou uzavřeli příslušníci policie dopravu v ulici Sociální péče. Odstřel byl proveden přesně v deset hodin a dopadl úspěšně. Celý objekt se během tří vteřin sesul do dvora. Záchytná geotextilie spolehlivě zachytila veškerý prach a hasiči vodními děly likvidovali drobné úniky prachu již v zárodku. Doprava v ulici Sociální péče byla obnovena již dvě minuty pod odstřelu.