Ze všech vojsk, jež tehdy Ústeckem prošla, se snad nejhůře do paměti měšťanů ústeckých zapsali vojáci saského kurfiřta Jana Jiřího. Dokonce snad i hůře, než proslulí Švédi, nebo Holštýnští.

Ústí samotné v prvém desetiletí třicetileté války jinak bezprostředním následkům válečných událostí naštěstí ušlo. Jen jej obtěžovaly nejprve stavovské a pak císařské pluky, žádající odvedence, peníze, píci, potraviny, či ubytování. Jenže události najednou začaly pádit jako splašený kůň, bez ohledu na přání lidu obecného.

Před okupací

Na konci léta roku 1631 už na česko-saské hranici panoval značný neklid. Třeba v noci na 24. června přepadlo přibližně dvanáct mužů, pravděpodobně Sasů, rychtu ve Větrově. Tu vyrabovali, zbili rychtáře, znásilnili a týrali i jeho ženu. Syna mučili takovou měrou, že o několik dní později zemřel.

Nakonec hranici obsadilo sto císařských vojáků z pěšího regimentu vévody z Valdštejna. Zůstali přes léto. Po společném sasko-švédském vítězství nad vojsky Katolické ligy 17. září 1631 u Breitenfeldu se ovšem otevřela Sasům i švédským plukům Gustava II. Adolfa cesta do Čech.

Po císařské porážce královská komora nechala na konci září pomocí záseků zneprůchodnit cesty přes Krušné hory. Zdá se, že podobná opatření učinila i saská strana, neboť ve svém hlášení kurfiřtu Janu Jiřímu Saskému psal Adam Bolckman z Pirny, že cesty jsou opatřeny záseky až k Pražské cestě, čili k Petrovicím. Tam prý bylo tak málo dřeva, že toho už „… museli nechat.“

Plán ke vpádu do Čech vypracoval vrchní velitel saské armády, podmaršálek von Arnim. Již 1. listopadu 1631 vyrazil v čele zhruba 7000 pěších a 2000 jezdců ze Žitavy do Čech. Navečer 3. listopadu stál před Děčínem a 130 mušketýrů hejtmana de la Marce přepadlo nazítří místní zámek.

Někdy po 5. listopadu von Arnimovy jednotky obsadily Ústí. Císařská posádka vzala do zaječích hned, jak na jakémsi vrchu nad městem spatřila první saské vojáky. Spolu s obsazením města oblehli i hrad Střekov. Očitý svědek událostí později vyprávěl, že u nás rabováním získali velkou kořist a mnoho vína.

Sasové ve městě

Špatně vybavení saští vojáci, někteří dokonce bez bot, se tu dopustili takových zločinů, že Arnim musel nechat čtyři z nich oběsit a dva narazit na hák. Mezitím vojsko samotné postupovalo ku Praze a ve městě zůstal jezdecký regiment Lorenze von Hochkircha, aby hlídal cesty před narušením, neboť v Teplicích stále ještě zůstalo 100 císařských vojáků.

Později, 15. listopadu, skrz město táhlo i saské dělostřelectvo, původně se přepravující na lodích. Zůstat zde naštěstí nemohlo, kvůli nedostatku krmiva pro koně.

Saský kurfiřt Jan Jiří do Ústí přicestoval 14. listopadu ve tři hodiny odpoledne. Delegace městské rady mu předala „… pokorně a téměř klečíc na kolenou,“ klíče od městských bran. Pobyl zde dva dny, pak provedl přehlídku Hochkirchova regimentu a odjel k Lovosicím, kde ho dostihla zpráva o obsazení Prahy Arnimovými vojsky.

Právě Sasové po letech sňali hlavy sedmadvaceti představitelů stavovského povstání z novoměstské Mostecké věže a dali je pohřbít v Týnském chrámu.

Okupace Ústí Sasy začala.